Pod hvězdnou Boží ochranou
Vydání: 2019/33 Papež: Oživme sílu Evropy, 13.8.2019, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma 33
Rodiče formují ve svých dětech obraz Pána Boha. Svým příkladem, modlitbou i nataženou dlaní, kdy berou dítě za ruku a povzbuzují ho k prvním krůčkům. Stejné dlaně pak spínají při modlitbě a učí pozvedat mysl i oči k obloze – denní i noční.
Snímek hvězd na noční obloze je zde pořízen časosběrnou metodou (pomocí dlouhé expozice obrazu). Druhá polovina srpna je obdobím „padajících hvězd“, zdánlivě ze souhvězdí Persea. Jejich lidový název Slzy svatého Vavřince souvisí s tím, že si naši předkové už před staletími všimli, že větší počet padajících hvězd se na obloze objevuje právě ve dnech po svátku tohoto světce. Snímek Ondřej Mléčka
„My sami jsme svým potomkům první katechezí. Způsob, jakým se k nim chováme a jak je milujeme, se jako přirozený důsledek přenese i na způsob, jakým budou napříště vnímat Boží lásku,“ uvádějí Martin a Monika Gajdovi ve své knize Rodiče v akci. Vybízejí k přítomně prožitému času s dítětem, k oboustrannému respektu a vnímání rozdílů, individuality každého.
Většina rodičů si po přečtení takové dobré rady povzdechne a zalituje, že není v naší moci „natáhnout“ čas a zastavit se. Běžný den díky svým povinnostem připomíná kolotoč v lunaparku, jedna událost střídá druhou a rodiče malých dětí často nevědí, kde jim hlava stojí. Večer doslova „padne“ celá rodina do postele, ještě před usnutím při modlitbě možná tak stihne poprosit o Boží ochranu.
Modlitba za tmy a v tichu
Snad prázdniny a svátky jsou výjimkou, která dovolí cennou chvíli zastavení, rozhlédnutí se kolem. Poslední týdny prázdnin jsou tak cennou příležitostí k vybídnutí: Co tak jednou s dětmi prosit o Boží ochranu tam, kde budeme hmatatelně cítit její nutnost? Společné spaní pod širákem je jednoduchou možností, jak prožít intenzivní společné setkání rodiče s dítětem. A člověka s Bohem.
Tento výjimečný zážitek je zpravidla vyhrazen skautským či turistickým oddílům – málokterý rodič se dokáže lehce vzdát blaha postele. „Měl jsem štěstí, že jsem narazil na několik výjimečných skautů, kteří mě přivedli k tomu, abych uměl kontemplovat Boží všemohoucnost v kapce rosy, kontryhelu, mateřídoušce, borové šišce či v mravenčím a včelím společenství,“ vzpomíná na chvíle v oddíle politolog Stanislav Balík. Zároveň přiznává, že je „sova“, nikoli „skřivan“, a užívá si proto častěji krásy západů slunce a noční oblohy. „Jsem vděčný za chvíle, kdy mohu svému Stvořiteli vzdávat chválu v pozdním večeru uprostřed lesů, se zrakem upřeným ať už na oblohu či do plamenů ohně,“ dodává.
Černočerno a tátův spacák
spaní pod hvězdnou oblohou je přitom dobrodružství dostupné pro každého. Nemusíme vyjíždět na daleké cesty, kupovat speciální výbavu. Spát můžeme venku na zahradě, v lese za vesnicí i za městem, na nejbližším kopečku. Kromě úcty k přírodě vedeme děti i k hlubšímu duchovnímu prožitku, upevníme také vzájemné rodinné vazby. „Jednou jsme spali s tátou v lese, když jsem byla ještě malá. Nepamatuju si nic, jen černočernou tmu kolem a vůni jeho spacáku, když jsem se k němu přitiskla – opravdu jsem se bála. Ráno jsme se probudili do úplně jiného světa. Ten prudký předěl mezi děsem nočního lesa a ranním blahem ze slunce si pamatuju dodnes,“ vzpomíná na jednu rodinnou dovolenou studentka Petra Černíková z Brna.
Strach ze tmy musí ale překonat nejen dítě – i dospělý přirozeně cítí obavy z šera nočního lesa. Jak tedy začít? Dozvíte se v anketě.
KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
Sdílet článek na:
