26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Rozštěpená církev v Číně

9. 6. 2020

|
Tisk
|

Katolická církev v komunistické Číně je po desetiletí rozdělená. Vatikán se sice snaží o kompromis, ale situace je i nadále složitá. V čem se podobá a v čem se liší od toho, co zažívala církev u nás v době totality?

Vydání: 2020/24 Návrat Mariánského sloupu, 9.6.2020

Příloha: Perspektivy 24


Vzhledem k tomu, že v náboženství jde mnohdy o problematiku z podstaty tak zásadní a principiální, že nesnese kompromisu, natož „demokratické“ hlasování, jsou takové rozkoly velmi těžko smiřitelné. A často bohužel nevedou ke společnému hledání, nýbrž k rozdělení. Čínští katolíci se takto bolestně rozdělili v důsledku státních zásahů do života církve. Katolíci (ale podobně třeba i protestanti nebo muslimové) tam jsou v zásadě rozděleni na dvě skupiny, které se pro zjednodušení nazývají církev „podzemní“ a „nadzemní“. Hlavním rozdílem těchto skupin je, koho uznávají jako hlavní pozemskou autoritu.
Církev „podzemní“ se snaží respektovat autoritu papeže a světové katolické církve, což ji v mnoha záležitostech staví proti státní moci, která chce být ve všech věcech na svém území autoritou suverénní a jedinou. Proti tomu církev „nadzemní“ se snaží se státní mocí (alespoň v potřebné míře) vycházet a dodržovat její nařízení a pravidla, což ji ovšem nutně dostává do problematického vztahu s ústředím katolické církve ve Vatikánu. Takzvanou Vlasteneckou církev, což je oficiální pojmenování „nadzemní“ církve, totiž Vatikán ještě do nedávna neuznával, ba přímo odsuzoval. Zde je na místě uvést, že přesněji se jedná spíše o název politické organizace ustanovené k řízení církve státem, nikoli o název církve samotné. Proto je vhodnější čínský originál překládat jako Čínské vlastenecké sdružení katolíků nebo Vlastenecké sdružení čínských katolíků než jako Čínská vlastenecká katolická církev.
Příliš se nevzdálit
Můžeme zde spatřovat jistou podobnost se situací u nás před rokem 1989, kdy někteří kněží byli členy velmi problematické organizace tzv. Sdružení katolických duchovních „Pacem in terris“, která do značné míry kolaborovala s režimem; členství v ní nakonec přímo zakázal kardinál František Tomášek. Kvalitativní rozdíl čínské situace od někdejší naší však tkví v tom, že u nás byli tito tzv. „pacáci“, kromě přestupku církevního zákazu a možná některých dalších ústupků či úliteb socialistickému režimu, nadále (i oficiálně) podřízeni a většinou i poslušni Vatikánu. Kněží a biskupové podléhající Vlasteneckému sdružení v Číně se však oficiálně zřekli podřízenosti či poslušnosti Vatikánu, respektive světové katolické církvi – a to již od konce padesátých let 20. století, kdy bylo Vlastenecké sdružení čínských katolíků založeno. To má za následek, že oficiálně od té doby ani nepřijímali žádná církevní rozhodnutí, ustanovení či prohlášení. Mezi ta klíčová by se zřejmě měly řadit poměrně zásadní výsledky Druhého vatikánského koncilu a změna liturgie, papežské encykliky, katechismus, ale například i svatořečení atd.
Veliký problém pak vzniká svěcením nových biskupů a kněží. Protože byli vysvěceni bez schválení Svatým stolcem, jsou tato svěcení nelegitimní a problematizují veškerá další svěcení takto ustanovenými biskupy. Od osmdesátých let se začala Kongregace pro nauku víry na pokyn papeže Jana Pavla II. zabývat otázkou platnosti (což v jazyce kanonického práva není totéž co legitimita) takových svěcení a následně udělených svátostí. V oficiálních vyhlášeních se církevní představitelé s ohledem na složitost a případné tragické důsledky téměř důsledně vyhýbají označení této situace za schisma, třebaže by se takto jednoznačně mohla jevit. Takové schisma by totiž podle kanonického práva v podstatě nevyhnutelně znamenalo exkomunikaci, kterou si i za současné vypjaté situace zřejmě většina na obou stranách nepřeje, neboť její náprava by v budoucích svobodnějších podmínkách, ve které lze doufat, byla velmi složitá. Přes oficiální postoje je na obou stranách patrná snaha (byť možná ne všeobecná) se vzájemně příliš nevzdálit a „nenávratně“ neoddělit.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou