Vydání: 2020/48 Začíná advent: Připravte cestu Páně, 24.11.2020, Autor: Zdeněk Jančařík

Ve třinácté kapitole evangelia podle Marka vystupuje vrátný, který nesmí usnout, protože neví, kdy se vrátí pán domu – a kdyby v té chvíli spal, bylo by zle. Připomíná to tak trochu všechny ty intelektuály a disidenty, kteří byli za minulého režimu vyhazováni kvůli svému vyznání nebo přesvědčení ze zaměstnání a museli mnohdy pracovat jako noční vrátní nebo topiči. Úkolem, „prací“ takových vrátných bylo nespat – co kdyby se náhodou objevil šéf. V evangeliu má takový vrátný navíc za úkol probudit všechny spící obyvatele domu, protože měl přijít Pán pánů. Je to úkol zdánlivě snadný, který předpokládá jediné: nespat.
Do tří minut v plné polní
Když jsem byl v osmdesátých letech na vojně v Táboře, očekávali jsme v přijímači několik nocí za sebou vyhlášení bojového poplachu, což byla vážná věc.
Dlouho jsme se na to připravovali, velitelé útvaru nás mnohokrát upozorňovali, že je třeba v okamžiku zaznění poplachového hesla být v pohotovosti a objevit se do tří minut na nástupišti v plné polní. Svléci pyžamo, obléct maskáče, nasadit čepici, nazout uprostřed noci kanady, uchopit svůj samopal a běžet na příslušné místo. Signál zněl BOUŘE. Službu hlásného měl Slovák Jožo.
Když přišel poplach, lilo zrovna jako z konve a zvenku bylo slyšet hromobití. Jožo začal obíhat ložnice a křičel: „Búrka! Chlapi, búrka!“ Někteří se probudili a ložnicemi zněly otrávené hlasy: „Neřvi, Jožo, dyť slyšíme, že je venku bouřka!“ Za chvíli se Jožo vzpamatoval a začal obíhat se správným poselstvím: „Bouře! Chlapi, bouře!“ Na nástup jsme tehdy přiběhli pozdě a měli jsme pořádný průšvih.
Moderní literatura (Beckettovo Čekání na Godota, Kafkovo Před Zákonem) je plná odkazů na Boží mlčení a otálení. Úžasně tuto umanutou bdělost v jednom fragmentu popsal velký nespavec Franz Kafka: „Carův kurýr přenocoval v malé vesnici ve stepi. Skoro nespal, během svých cest obvykle nespal vůbec, jen když se situace zdála naprosto bezpečná, zavřel oči, okamžitě usnul, měl se však nadále natolik v moci, že ho nemusely budit zvuky, on je ve spánku sluchem doslova vyslídil, a v žádném případě nestrpěl spánek, který by trval přes čtvrt hodiny, a pak se z něho sám vyburcoval.“
Evangelijní vrátný musí věřit, že jeho Pán jednou přijde. Tu víru musí udržovat při životě modlitbou, ustavičným vnitřním rozhovorem s Pánem. Ten nás nechá čekat, i když to někdy vypadá, že nás chce v tom stavu marného čekání pořádně vykoupat.
Celý advent se všemi liturgickými úkony a zvyky nás vybízí k bdělosti. K rannímu vstávání na roráty (budou-li letos nějaké), k večerní modlitbě v rodinném kruhu u adventních věnců, k odpočítávání každého dne do Vánoc u adventních kalendářů. Myslíme na dárky, na druhé, na své nejbližší. Dny se zkracují, noci zvou k přemýšlení, ke kontemplaci. Všechny biblické texty této doby nám hovoří o připravenosti, o postoji vědomého čekání. Bděme tedy, protože Pán přijde brzy!