Vydání: 2004/22 Pouť do Mariazell, 31.10.2004

Příloha: Perspektivy

Mučením iráckých zajatců se protisaddámovské tažení zjevuje v ještě jiném světle. Zatím nevíme, je-li to symptom systémový, nebo okrajový. Demoralizující účinek každé války je obrovský, a to na obou stranách. Neúnosná frustrace vede nejen k heroismu, ale i k bestialitě, v míru nemyslitelné. O tom Evropa dvacátého století leccos ví. - Problematická představa, že irácká válka je demokratizační misí Západu, se však tímto skandálním odhalením stala zcela nevěrohodnou. Na tomto zjištění asi nic nezmění fakt, že 'mediální dojem' z ponižování Arabů nezralou americkou vojandou byl přehlušen odpornou pomstychtivou vraždou Američana, který s tamtím neměl nic společného.

***

Za pozornost stojí nejnovější zákonodárné iniciativy. Zákon, který umožní urychlení adopce dítěte a zkrácení jeho frustrace, se sluší uvítat (i když usnadní život pouze dětem, o něž je zájem). Zato ustavení institutu anonymního porodu je poněkud sporné. Skeptici varují před 'kšeftováním' s takovými dětmi, ale tu možnost lze snad vyloučit odpovědným výběrem adoptivních rodičů. Lze očekávat, že se tím sníží výskyt trestného činu vraždy novorozence? Snad. Zda se tím sníží zájem o umělý potrat? Sotva. Spíš se ukáže, že ženy ochotné k anonymnímu porodu dítěte a jeho poskytnutí k adopci představují jinou populaci než ty, které rutinně počítají s možností 'dát to pryč'. - Zcela čisté řešení to však není. Je lépe, je-li dítě adoptováno, než kdyby zahynulo v popelnici. Ono však nemá poznat svůj skutečný původ, na což má přirozené právo. Na rozdíl od nalezenců, odložených či ztracených za okolností pro ně tragických, jejichž původ nezná nikdo, je původ tohoto dítěte znám. Ono jej však znát nesmí.

Navrhované (zatím neschválené) odlišení vraždy ze soucitu od té 'normální' vraždy má věcný důvod. Uvážlivá soudní praxe činí rozdíl např. mezi loupežnou vraždou, vraždou ze žárlivosti a vraždou na objednávku. Budiž, situační rámec i pohnutky jsou u 'vraždy ze soucitu' vskutku osobité. Problematičnost námětu ukáže budoucnost: zda nejde o přestupnou stanici na cestě k beztrestnosti, tedy faktické legalizaci eutanazie.

***

Máme u nás skálopevnou komunistickou stranu a jsme tím široko daleko výjimkou. Na pohled připomíná KSČM živou fosilii, ale je to výtvor z pravého českého těsta. Neboť 'správný našinec' je 'pokrokový', je proti 'pánům', proti církvi, proti Němcům. Odtud je jen krůček k postoji protikapitalistickému, protievropskému, protizápadnímu. Ta strana se sice nereformovala, 'nedistancovala se' atd., ale přesto mluví mnoha lidem z duše a úspěšně soutěží o titul nejdůslednějšího obhájce našich 'národních zájmů'. Její preference stoupají. Možná nás lecčíms překvapí.

ř

***

Pokud si pročteme noviny a časopisy za posledních pár týdnů, najdeme v nich jistě celou řadu článků, které všelijak komentují rozšíření EU o novou desítku členů. Evropskou integraci však hodnotí především z pohledu jejího ekonomického nebo politického dopadu. Jen těžko byste v nich však našli hlubší reflexi nad tím, zdali nám naše členství v sjednocené Evropě může něco nabídnout i v duchovní nebo hodnotové rovině. Proto jsem v nich marně hledal nějakou zprávu o ekumenickém setkání deseti tisíc zástupců více než 150 duchovních hnutí a komunit, které proběhlo v sobotu 8. května ve Stuttgartu.

Motto celého setkání shrnul německý kardinál Kasper: 'Potřebujeme Evropu srdcí a ty nemohou být naplněny penězi, ale hodnotami a nakonec Bohem.' V jednom z projevů zase naléhavě zaznělo, aby nová Evropa 'nebyla pouze džunglí dravé morálky', ale i místem bratrství a solidarity. Křesťané by tak měli hledat v tomto zorném úhlu odpovědi na závažné problémy dnešního světa, od chudoby přes lidská práva, ochranu rodiny až k terorismu. Setkání však nebylo pouze zamyšlením nad podobou evropského společenství, ale také znamením změn uvnitř církví a rozšíření možností jejich spolupráce. Pád hranic mezi evropskými státy by mohl znamenat i další odbourání bariér mezi evropskými konfesemi, neboť zde zaznělo sebekriticky, že církevní rozkoly v minulosti nesou část viny na dnešní sekularizované podobě starého kontinentu. Škoda, že poselství tohoto setkání nejspíš dolehlo zase jen k uším už dávno 'přesvědčených' posluchačů.

šeb