4. 8. 2020
|Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž celý lidský rod. V zemi vycházejícího slunce má atomová kalamita co činit i s osudy zdejšího katolictví.
Vydání: 2020/32 Pro odpuštění s františkány, 4.8.2020, Autor: Zdeněk Jančařík
Příloha: Perspektivy 32
I když jsme v našem civilizačním okruhu zvyklí připomínat si konec šílenství druhé světové války dne 8. května, na Dálném východě nebyla v květnu 1945 válka ještě zdaleka u konce. Chystal se obrovský výron barbarství a zároveň plod zběsilého válečného inženýrství konce války: 6. srpna v čase 8.15 se nad městem Hirošima objevila obří jaderná sépie a 9. srpna v čase 11.01 nad Nagasaki v údolí Urakami vykvetl další obrovský atomový hřib, který ozářil celé Japonsko. První bombu Američané pojmenovali poeticky Little Boy (Chlapeček), druhou poněkud přiléhavěji Fat Man (Tlusťoch). V těchto dnech uplynulo od této události pětasedmdesát let.
Dva lékaři, kteří přežili
Existují dva velmi podobné deníky dvou lékařů – jednoho z Hirošimy, druhého z Nagasaki, kteří jaderné výbuchy přežili, a jen co se bezprostředně po explozi trochu vzpamatovali, zapojili se do zachraňování těch, kdo přežili. Jeden se jmenuje od Mičihika Hačije a druhý od Takašiho Nagaie. Oba jsou nedostižnými literárními doklady toho, co znamená válka, utrpení, touha po přežití a lidská odolnost, ale také víra v člověka a v Boha.
Cituji z Mičihika Hačije: .
Takaši Nagai jako by ve své knize pokračoval v tom, co rozepsal v Hirošimě doktor Hačija (výbuch ho zastihl při práci na lékařské fakultě):
Oba deníky jsou dnes klasickými díly japonské literatury. Jejich podstatnými rysy jsou přesnost, jemnost a odpovědnost. A zvláštní patriotismus, který k tehdejšímu japonskému smýšlení patří. Přestože oba lékaři myslí především na to, jak zachraňovat raněné, stránkami jejich zápisků proskakují výrazy odhodlání k vítězství ve válce. V císaře a jeho vítězství oba lékaři neotřesitelně věří i ve chvíli, kdy 15. srpna vyhlašuje definitivní kapitulaci. Oba pisatelé jsou stejně překvapeni naprosto neočekávanými účinky nových zbraní: tlakovou vlnou, nemocí z ozáření, následky radiace. Vše je naprosto nevysvětlitelné: počet mrtvých, míra zničení budov, někdy absence mrtvých těl, jakoby rentgenové otisky postav na zdech domů, přízračné ticho. Spolu s oběma lékaři čtenář kousek po kousku skládá dohromady faktický stav věcí – následky exploze atomové pumy.