26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Bez postu nelze vychutnat radost

9. 2. 2016

|
Tisk
|

Když se postíme, stáváme se méně závislými na věcech tohoto světa. Nepostíme se však proto, že bychom jimi pohrdali, ale paradoxně proto, abychom si udrželi nezkalenou radost z jejich užívání.

Vydání: 2016/7 Papež a Kirill spolu na Kubě, 9.2.2016, Autor: Prokop Siostrzonek

Příloha: Perspektivy 7



Bertold Brecht ve svých kalendářových příbězích vypravuje o jedné staré dámě, která si po celý život všechno odříkala kvůli svému muži a dětem. Jedla vždy jen to, co zbylo, neznala žádnou spontánní radost – jen a jen život pro druhé. V jejím domě nebyla radost. Vládla tam pochmurná nálada a tísnivá atmosféra. Její děti neznaly radostnou, volnou hru.
Nyní ve svých sedmdesáti letech, kdy už je muž po smrti a děti mají své vlastní rodiny, začíná objevovat kousky vlastního štěstí. Od dětí se jí dostává malé podpory. Žije sama ve svém velkém domě, nikoho nepřijímá, ani žádného ze svých potomků. Nevaří, stravuje se v restauraci, navštěvuje kino, hraje karty, pije červené víno, jezdí na výlety… Skončila se životem pro druhé, kterým se vždy přizpůsobovala. Teď, když už se neobětuje, se cítí šťastná. Všichni jí říkají „nehodná stařenka“ – a tak také Brecht nazval svůj příběh.
Nám však zbývá otázka, kterou spisovatel neřeší: Skutečně ty její oběti obšťastňovaly druhé lidi? Bylo to její odříkání plodné? Uvědomme si jedno: v rodinách a ve společnosti musejí být obětující se duše, zkrátka ti, kdo jsou schopni přinášet oběti. Ale obětující se nemůže být sám obětí, která ztratí své vlastní „já“. Přinášet pravou oběť může jen šťastný člověk.
Nenechat se ničím zotročit
Kdo se postí a něco si odříká, je buď tlustý, nebo šetří, anebo je příliš zbožný – takto zjednodušeně se dívají na půst lidé dnešní doby. Smysl oběti, postu, spočívá podle této domněnky ve zřeknutí se radostí tohoto světa. Ve skutečnosti však bez postu nelze správně vychutnat radost. Opravdu se mohu radovat a těšit jen z těch věcí, na nichž nejsem závislý. Sklenička vína ve vhodnou dobu mezi přáteli udělá radost. Kdo však už bez alkoholu nedokáže žít, musí pít, i když z toho vlastně radost nemá. Už není svým pánem, nýbrž otrokem pijácké vášně. Tohle platí o všem, co člověk dělá nebo užívá. Kdo přijde z práce domů, zapne televizi a vypne ji, teprve když jde spát, kdo ji tedy má jako nezbytnou kulisu svého domácího prostředí, tomu ani ten nejlepší televizní pořad neudělá opravdovou radost. Naopak, takový člověk bude nevýslovně bezmocný a nešťastný, až televize jednoho dne přestane hrát. A tak bychom mohli pokračovat.
V Prvním listu Korinťanům na jednom místě čteme: „Všechno je mi dovoleno, ale ničím se nesmím nechat spoutat“ (6,12). Když se postíme, činíme se nezávislými na věcech tohoto světa. Nečiníme tak proto, že bychom jimi pohrdali, nýbrž právě proto, abychom si udrželi nezkalenou radost z jejich užívání. Kdybychom v klidu uvážili, kolik věcí nám už nedělá radost, poznali bychom, jak dobře by nám udělalo, kdybychom se cvičili v opravdovém postu.
Záchrana přichází jedině od Boha
Ve Starém zákoně se Izraelita postí, když prožívá smutek (1 Sam 31,13; 2 Sam 1,12) nebo když se potýká s obtížemi a očekává pomoc od Boha (2 Sam 12,16; 1 Král 21,27). Postí se také, aby se připravil na přijetí Božího zjevení (Ex 34,28; Dan 10,2n) nebo před splněním těžkého úkolu (Ezd 8,21; Est 4,16). V kritických hodinách své historie celý lid vyjadřuje postem, že očekává záchranu jedině od Boha (Sd 20,26; 1 Sam 7,6; Jer 36,6.9).
Starozákonní člověk dává postem Bohu najevo, že ho čeká v pokoře, a proto se také slovo postit často vyjadřuje termínem „pokořovat se, ponižovat duši“ (Žl 35,13). Zejména v dobách náboženského úpadku mohl být půst snadno považován za prostředek nátlaku na Boha a mohl často sklouznout k povrchnímu plnění vnějších úkonů. Proto proroci podobný způsob postní praxe tvrdě kritizovali. Podle nich pravý půst neboli pravý způsob, jak se sklánět před Bohem a připravovat se na setkání s ním, znamená lámat pouta nespravedlnosti, osvobozovat utlačené, rozdělit svůj chléb s hladovým nebo přijmout opuštěné (Iz 58,1-14; Zach 8,16-19).
V Novém zákoně se na počátku své veřejné činnosti postí sám Ježíš. Dává tím najevo absolutní závislost na svém Otci. Nikdo – ani ďábel (viz Mt 4,1-11) – jej od něho nemůže odloučit. V kázání na hoře jasně říká, že ti, kdo mu náleží, zůstanou věrni praxi postu, ale doporučuje jim konat ho ve skrytosti (Mt 6,16-18), aby byl půst pravým pokořením před samým Bohem. Ve skutečnosti je půst výrazem očekávání spásy (Lk 2,37), a proto když je tu Ježíš, není chvíle postu (Mk 2,19).
Také prvotní církev prožívá radost ze vzkříšení, tudíž apoštolové neustanovili žádný půst. Přesto se při přípravě na důležitá rozhodnutí postí: před rozhodnutím podniknout misii (Sk 13,2) či před volbou služebníků pro církevní obce (Sk 14,23). Křesťanský půst v biblické době nebyl zbožným cvičením k vymaňování lidské duše z jejího tělesného vězení – tak to většinou chápali křesťané v pozdější tradici církve. Křesťanský půst byl především usměrňováním života člověka, aby se mohl svobodně oddat radostné službě Pánu (srv. Kol 2,16--23; 1 Tim 4,1-5).
Ukaž skutkem, že se postíš
Tento malý exkurz do chápání postu v Písmu svatém mohou vhodně shrnout a doplnit slova cařihradského patriarchy svatého Jana Zlatoústého: „Pravá podstata postu není ve zdrženlivosti od pokrmů, ale od hříchu. Kdo se postí jedině od jídla, ten půst snižuje, zneuctívá. Postíš se? Ukaž to skutkem! Jak, ptáš se? Takto: vidíš-li chudého, slituj se nad ním, vidíš-li svého nepřítele, smiř se s ním, vidíš-li, že tvůj přítel jedná šlechetně, nezáviď mu, vidíš-li krásnou ženu, nevšímej si jí. Ať se postí nejen ústa, ale i oko, noha, ruka a všechny naše údy. Ať se postí naše ruka od nespravedlivého majetku, ať se postí naše noha od chůze za nedovolenými věcmi, ať se postí naše oko od všetečných pohledů, ať se postí naše ucho od pomluv a nactiutrhání, ať se postí naše ústa od kluzkých slov a tupení. Jaký můžeme mít užitek z toho, když se sice zdržujeme masa, ptáků a ryb, bratry však vraždíme, neboť kdo na cti utrhá, ten podle apoštola Pavla vraždí svého bližního.“
Toto všechno může být pro moderního člověka postním programem v biblickém duchu. Zkrátka něco pustit, abych měl větší a hlubší radost ze života!

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou