26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Odpouštět ne jednou, ale opakovaně

8. 9. 2020

|
Tisk
|

Podobenství o nemilosrdném služebníkovi v Matoušově evangeliu patří mezi ta nejnáročnější, nikoliv z hlediska pochopení, ale z hlediska realizace v životní praxi (viz Mt 18,21-35). Petr klade otázku po správném postoji k někomu, kdo se vůči němu proviní.

Vydání: 2020/37 S nunciem na pouti v Hájku, 8.9.2020, Autor: Mireia Ryšková

Příloha: Perspektivy 37


Z Petrovy otázky pak zaznívá poměrná velkorysost, když je schopen uvažovat, že stejnému člověku může odpustit až sedmkrát. Nejde tedy jen o to, odpustit jednou, ale opakovaně. Odpouštět sedmkrát už samo o sobě znamená odpouštět plně. Ježíš však jeho velkorysé nabídce nasazuje korunu, když ji smete ze stolu jako malodušnou a říká mu, že odpouštět je třeba bez omezení, tedy sedmasedmdesátkrát.
Muselo jít o neuvěřitelnou sumu
Na doložení toho, co má na mysli, vypráví pak Ježíš podobenství. To se odehrává minimálně na dvou rovinách: materiální (dluhy) a vztahové (provinění, hřích). První nápadnou věcí u tohoto podobenství je, že se týká otázky Božího království. Petr se ptá Ježíše na jednání v rámci pozemské reality a Ježíš mu svou odpověď dokládá podobenstvím o nebeském království a přístupu do něj. Tím nově nastoluje vzájemný vztah mezi pozemskou realitou a nebeským královstvím. Nebeské království je totiž stavem plnosti života, přebývání s Bohem, z něhož je vyloučeno vše, co život omezuje.
V podobenství král účtuje se svými služebníky, nejspíš dlužníky. Jeden z nich mu dluží neuvěřitelnou sumu, v dnešní době srovnatelnou například se státním dluhem (i v antice něco takového existovalo). O služebníkovi se nic moc nedozvídáme, pouze je zřejmé, že muselo jít o vysoce postavenou osobnost (nějakého vazalského panovníka), když mohl dlužit tak obrovské peníze.
Pointa ale leží jinde
Je nasnadě, že jde o nesplatitelnou částku a oba dva to dobře vědí. Král vyhrožuje zruinováním celé rodiny (tedy celého společenství, za něž je dotyčný zodpovědný, státním bankrotem), ale na prosby služebníka mu nejen dopřeje odklad splátek, jak on žádal, ale velkoryse mu odpustí celý dluh. Daruje mu – a tím celému jeho společenství – život, restart.
Pak však tento vysoce postavený služebník narazí na někoho, kdo mu dluží zanedbatelnou sumu, pár set korun, a zachová se zcela opačně – nedopřeje mu odklad splátky a zruinuje ho, donutí ho živořit. Když se král dozví, že onen služebník se neinspiroval jeho velkorysostí, uvalí na něj trest, kterým mu hrozil, tedy vyloučení z plnosti života. Ježíš na závěr komentuje Petrovu otázku slovy, že tak jako ten nemilosrdný služebník dopadne každý, kdo není ochoten odpouštět, a to bez podmínek.
Je však možné a výchovné v reálném životě takto jednat? Máme bez omezení odpouštět a promíjet dluhy každému? Nezhroutí se tím chápání spravedlnosti a nebudou z toho profitovat jen všichni nepoctivci a zločinci? Ježíš svými slovy určitě nechtěl zlikvidovat základy, na nichž stojí lidská společnost, tedy zodpovědnost, spravedlnost, poctivost. Jistě nechtěl říci, že jeho učedníci nemají usilovat o lidskou spravedlnost a mají se chovat nevýchovně a pošetile. Pointa leží jinde.
Jde o životy druhých
V matoušovské verzi modlitby Otče náš v prosbě o odpuštění je použito slova stejného základu jako v tomto podobenství, jež znamená „dluh“ a také „provinění/hřích“. V podobenství se mluví o hospodářských záležitostech, o dluzích, jež jsou zároveň symbolem pro provinění vůči někomu. Dluh i provinění se mohou stát tak tíživými, že zabraňují životu, někdy doslova. Dlužník či provinilec se mohou bez odpuštění či prominutí dluhu ocitnout ve zcela bezvýchodné situaci. Cílem podobenství není výhružka, že když člověk bezhlavě nepromíjí dluhy či provinění, tak je mu odepřen přístup do Božího království. Cílem Ježíšových slov je apel na člověka, Ježíšova učedníka, aby bral ohled na druhého a jeho životní situaci.
Bůh si přeje na prvním místě život člověka, plný život, a odstranění všeho, co tomuto plnému životu – k němuž patří i otevřený vztah k Bohu – brání. To mohou být materiální dluhy i dluhy ve vztazích zaviněné hříchem. A je na zodpovědnosti Ježíšova učedníka, respektive celého společenství učedníků či společnosti vůbec, jak hodně jim záleží na životech druhých. Bůh jde příkladem – jeho milosrdenství je bez hranic, což ovšem neznamená, že provinění a dluhy jsou v jeho očích banální záležitosti. Pro něj je však plný život člověka prioritou. A pro nás?

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou