Ochránci nad propastí

Vydání: 2019/39 Tři národy ve Zlatých Horách, 24.9.2019, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 39

Ten levný barvotiskový obrázek dostal v dětství snad každý: zobrazuje dvě nebojácné děti nad strží, které ochraňuje anděl. Hodnota takového výjevu je ovšem nedocenitelná – do celého dalšího života si odnášíme vědomí ochrany Božího posla.


Jedno z nejznámějších zpodobnění anděla strážce. Repro KT

„Církev uctívá anděly, kteří pomáhají na pozemské pouti a kteří chrání každou lidskou bytost,“ píše se mj. v Katechismu katolické církve (par. 350). Žijí s námi tedy každý den, a přitom – jak moc je známe? Dne 2. října budeme slavit jejich památku.

Není anděl jako anděl

V záplavě všech možných esoterických bytostí, které na nás dneska odevšud vyskakují, je ovšem musíme trochu hledat. A aby toho nebylo málo, anděl-ochránce je také častým a vítaným obchodním artiklem. Nejrůznější baculaté, či naopak protáhlé okřídlené postavy na nás často shlíží z pultů obchodníků. Je okřídlená postavička svírající v dlaních srdce či čtyřlístek naším opravdovým průvodcem, který nás nejen ochrání nad strží, ale také vnukne bezpečnou cestu směřující ke Kristu?

Teoložka sr. Veronika Katarína Barátová je autorkou knihy Není anděl jako anděl. Podle ní andělé Boží prioritně slouží Bohu, jsou mu podřízeni a z tohoto titulu pak slouží všem lidem, bez ohledu na jejich vyznání. Jejich úkolem je vést k Bohu a ke spáse. A to je přesně to poznávací znamení, které nám ukáže lacinou náhražku anděla od jeho pravé podoby – správná úcta k andělům je vedena poutem k Ježíši Kristu. Když anděly uctíváme bez této vazby, dokonce se podřizujeme jim samotným, stávají se náhražkou celého duchovního života, což potom není v pořádku.

Stěžejní je vazba na Ježíše Krista

A ještě jedna zajímavá vlastnost podle teoložky Barátové doprovází „pravé“ anděly – nepotřebují být viděni. Oni sami jsou totiž velmi nenápadní – oproti kýčovitým a často na první pohled nápadným esoterickým bytostem.

„Anděl od nás jen žádá, abychom mu naslouchali a brali jej vážně. Jenom toto: respektovat a naslouchat. Respektovat tohoto průvodce a naslouchat mu, to se nazývá poddajnost. Křesťan má být poddajný Duchu Svatému. A poddajnost Duchu Svatému začíná poddajností radám tohoto průvodce na naší cestě,“ podotkl papež František v jednom ze svých ranních kázání. K takové správné poddajnosti nám podle něj pomohou zase děti – třeba zrovna ty z barvotiskového obrázku, protože „kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském“ (Mt 18,4).

Tak nebojme se strží! Děti nám ukážou, jak důvěřovat našemu průvodci a Božímu poslu.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay