Není žádný rozdíl mezi tehdy a nyní
Vydání: 2023/14 Společné Velikonoce, 4.4.2023, Autor: Radek Tichý
Příloha: Perspektivy 14
Starodávný hymnus nás uvádí do samého nitra Kristova velikonočního tajemství. Až mu budeme naslouchat, v kostele budou zhasnuta všechna světla a jeho interiér bude ozařovat pouze nový paškál a svíce v našich rukou.
Toto je noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil... Snímek Kristýna Poláchová / Člověk a Víra
O Veliké noci je všechno nové: nový chléb a víno, noví křesťané, nová voda a olej, nová píseň Aleluja a také nové světlo. Svíce, která se zapálí od požehnaného ohně, je posvěcena krásným chvalozpěvem, jemuž podle prvního latinského slova říkáme Exsultet. Díky němu přestává být obyčejnou svíčkou a stává se znamením Krista, jehož život přemohl smrt, tak jako světlo přemáhá temnoty.
Z chvalozpěvu na velikonoční svíci je zřejmě nejznámější pasáž o pilné včele, původně převzatá z Vergiliových Zpěvů rolnických. Stojí však za to podívat se i na jeho jiné části. V následujících odstavcích se zastavíme u veršů, které začínají zvoláním: „To je ta noc.“
Tato část je možná inspirována písněmi, které známe od ariánů, považovaných za jedny z nejnebezpečnějších heretiků čtvrtého století. Ariáni bohužel nevěřili, že Ježíš je Syn Boží, ale zato měli spoustu krásných písní, procesí a obřadů. Pokud katolická církev chtěla čelit jejich konkurenci, musela zavádět podobné věci také ona. A to se děje v křesťanství po celá staletí: církev umí přijmout to, co jí původně není vlastní, ale co je slučitelné s jejím životem a bohoslužbou, aby lidem pomohla zůstat katolíky. Možná, že právě tak se do Exsultet dostala chvála Veliké noci.
Zpívá se v něm: Toto je ta noc (lat. Haec nox est), ve smyslu ta noc, v níž se právě nacházíme, kterou slavíme. Letos je to noc z 8. na 9. dubna 2023. Toto je noc, kdy jsi Bože převedl naše praotce Rudým mořem. Toto je noc, kdy jas ohnivého sloupu zahnal temnotu hříchu. Toto je noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil – zazní během velikonoční bohoslužby. To všechno se týká té noci, v níž budeme bdít a slavit vigilii.
Můžeme si položit otázku: Neuskutečnilo se to všechno již dávno? Až bude za pár dnů v našich farnostech jáhen, kněz nebo zpěvák zpívat Exsultet a my budeme stát s rozsvícenými svíčkami, Kristus nebude vystupovat jako vítěz z hrobu. Vždyť jeho hrob už je dávno prázdný! Hospodin nebude převádět Izraele Rudým mořem, to už udělal před několika tisíci lety! A přesto zpěvák chvalozpěvu Exsultet nebude lhát. Konat liturgii totiž znamená zpřítomnit to, co slavíme. Není to cestování v čase, že bychom se najednou dostali do minulosti, ani že by se minulost najednou dostala do našeho času. Ale znamená to, že Boží moc, která byla přítomná v minulé události, působí úplně stejným způsobem i nyní při naší bohoslužbě.
Takže to, co Boží moc způsobila v noci vyjití Izraele z pout Egypta jako předobraz, co způsobila v noci vyjití Krista z pout smrti jako skutečnou historickou událost, to samé způsobí i tuto noc 2023, kdy budeme zpívat Exsultet – naše vyjití z pout hříchu. Přesně to, co do světa vnesla Kristova smrt a zmrtvýchvstání, jak se zatřásla země, proudy světla se vylily z prázdného hrobu a pronikly temnoty, jak se Jordán obrátil nazpět, mrtví vstávali z hrobů a andělé sestupovali z nebe, jak Kristus s lidmi hovořil a večeřel a oni se ho dotýkali – to vše se bude dít také s námi. Není žádný rozdíl mezi tehdy a nyní. Jediný rozdíl je, že my to máme v podobě znamení, v podobě liturgie. Ale účinky to má na nás stejné, jako to mělo na Pánovy učedníky tehdy.
To je tedy ta noc, na kterou se nyní chystáme a kterou bude jáhen, kněz nebo zpěvák opěvovat při svěcení paškálu. Co se chce po nás? Uvěřit, že Boží moc přítomná při Kristově zmrtvýchvstání je přítomná také nyní. A těšit se na Velikonoce.
P. Radek Tichý. Autor je vedoucím katedry pastorálních oborů a právních věd na KTF UK.
Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články
