Vydání: 2005/40 Křesťanská nakladatelství na Slovensku, 11.10.2005, Autor: Hana Imlaufová

Příloha: Doma

Naše dcera je prvňáčkem v menším městě. Nejprve se do školy těšila. První dny bylo vše v pořádku, ale nyní začíná čím dál častěji říkat, že už do školy nechce chodit. Připadá nám, jako by se uzavírala. Prý se také spolužáků ptala, jestli věří v Boha, a oni se jí vysmáli.

Ludmila M., Sedlec

Vaše dcera nastoupila do první třídy, což je v životě dítěte vždy významný mezník. Je to také přelom v životě rodiny. Vaše holčička je jistě šikovná, a až do této doby zvládala bez potíží spoustu činností. Díky tomu možná často zažívala obdiv ze strany rodičů a měla pocit úspěšnosti a jedinečnosti. Nyní, když chodí do školy, je najednou „jen“ jedním dítětem z mnoha. Možná má pocit, že jí ve škole není věnována taková pozornost, jakou by si sama přála. K počáteční nejistotě prvňáčka ve škole patří i spousta nových situací, které najednou musí zvládnout: denně vstávat ve stanovenou hodinu, odpoutat se od rodičů, zorientovat se v nové budově, přizpůsobit se režimu výuky, navazovat kontakt s novými dětmi, umět počkat, až na něj přijde řada, vypracovávat domácí úkoly a také možná poprvé v životě zažít pocit neúspěchu. Některé děti prožívají strach i z nepatrně zvýšeného hlasu paní učitelky, která někdy musí zakřičet ne proto, že by se zlobila, ale aby děti nepřeslechly důležitou informaci. Stresující může pro některé děti být i zapomenutí drobné pomůcky. To všechno se mohlo u vaší dcery sečíst, a přerůst až do nechuti chodit do školy.

V této chvíli potřebuje vaše dcera především povzbuzení, jistotu a důvěru v sebe sama. Buďte jí nablízku, doprovázejte ji ke škole, snažte se společně s ní těšit se na to, co se bude ve škole ten který den dít. Zajímejte se o to, co ve škole prožila, vyprávějte si s ní i o ostatních dětech. Když se bude více zajímat o to, co její spolužáci dělají, jaké mají zájmy, kde bydlí apod., pomůže jí to k lepšímu sblížení s nimi. 

To, že se dětí ptala na víru v Boha, je jistě odvážné. Nemůžeme se však divit tomu, jak děti reagovaly. Dceři zkrátka vysvětlete, že těmto dětem o Bohu zatím nikdo nic neřekl, že ony za to nemohou, ale že dobrými kamarády mohou být i přesto, že Boha neznají. Zamyslete se také nad tím, jestli povinností, které vaše holčička má, není na prvňáčka mnoho. Děti v tomto věku si ještě potřebují hrát a mít dostatek času k odpočinku. Mnohdy se stává, že dítě, které už dávno po obědě nespalo, po příchodu ze školy usne. Nebo má potřebu se natáhnout, jen tak nic nedělat, poslouchat pohádku či hudbu. Společně s ní si rozvrhněte odpoledne tak, aby zbyl někdy čas i na nějakou společenskou hru, prohlížení knížek, společnou aktivitu nebo na procházku. Příprava do školy by měla probíhat ve chvíli, kdy děvčátko nebude unavené či nebude třeba ve spěchu před odchodem do hudební školy.

V souvislosti s nástupem do školy je třeba novému časovému plánu přizpůsobit i rozvrh dceřiných domácích prací. Vzhledem k tomu, že je teprve konec září, nemějte příliš velké obavy. Věřte, že vy i vaše dítě se postupně v nové situaci zorientujete, vymyslíte dobrý rozvrh týdne a všechno se tak trochu uklidní. Vaše holčička se začne těšit na vyučování, na děti a vůbec na všechno nové a bude se radovat z prvních školních  úspěchů. Ve společných modlitbách svěřte s důvěrou tuto novou životní zkušenost Pánu, který vám i holčičce jistě dodá potřebnou jistotu a pokoj.

Hana Imlaufová,
Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna Praha