Na pouti jako při šachové partii

Vydání: 2020/23 Církev opět křtí dospělé a biřmuje, 2.6.2020, Autor: Tereza Zavadilová

Příloha: Doma 23

Svatební cesta, vděčnost za uzdravení nebo touha učinit pokání. Ale také splnění životního snu, způsob, jak překonat fyzické možnosti nebo posílit vztah. To vše je možné, když se rozhodnete putovat ve dvou.

 
Nedaleko španělského města Santander v roce 2018, tedy rok před dokončením pouti z Prahy do Santiaga de Compostela, která měří více než tři a půl tisíce kilometrů. Snímek archiv Zavadilových

Putování manželského páru nebývá až tak běžné, většina poutníků totiž vyráží na cestu ve větší skupině nebo naopak jednotlivě. Oblibou mezi poutními místy vynikalo (a snad zase bude) místo posledního odpočinku sv. Jakuba – španělské Santiago de Compostela. „Když jsme pouť v roce 2009 začínali, nebyla zdaleka ještě tak populární. Zato loni v cíli bylo doslova narváno,“ popisuje zkušenost Jiří Zavadil, pražský architekt, který s manželkou vyrazil z domova na cestu dlouhou přes 3 500 kilometrů, když nejmladšímu ze čtyř synů bylo sedm let. Náruživí chodci tehdy hledali dlouhodobý společný „projekt“. „Je to fyzicky celkem nízkoprahové a stále na dosah civilizace,“ pochvaluje si jeho žena Alena. Během deseti let putovali po etapách pěšky nebo na kole, ze začátku jen po dnech, poslední etapa trvala čtyři týdny. A k čemu dospěli? Například k tomu, že hádka vztahu neškodí nebo že je třeba o všem komunikovat – i beze slov.

Zkušenost dlouhodobého putování ve dvou nemá daleko k tomu, co odborníci nazývají párovou terapií. Té se léta věnuje psychoterapeut a děkan Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci P. Peter Tavel. „Jde o velmi specifický druh terapie – je to tzv. ‚konflikt naživo‘ a klade se v ní důraz na vyjádření, s čím je kdo nespokojen, na to, co se děje tady a teď,“ vysvětluje P. Tavel pro KT. „Pár si v terapii jasně vytyčí, na čem chce pracovat, a terapeut jej vede. Připomíná to šachovou partii,“ dodává kněz, který se sám už také čtyřikrát vydal právě do Compostely.

V příběhu Jiřího a Aleny terapeut chybí – pro pouť se nerozhodli, protože by museli vyřešit problém. I tak má jejich několikaletá zkušenost poutního režimu a hlubšího sebepoznání podle nich na manželství pozitivní vliv. I když se do Španělska zřejmě nyní nebude snadné dostat, kdo se chce vydat na svatojakubskou pouť, může začít i v některé z jejích tuzemských etap či zkusit jinou poutní cestu.

TEREZA ZAVADILOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay