Na pouti jako při šachové partii

Vydání: 2020/23 Církev opět křtí dospělé a biřmuje, 2.6.2020, Autor: Tereza Zavadilová

Příloha: Doma 23

Svatební cesta, vděčnost za uzdravení nebo touha učinit pokání. Ale také splnění životního snu, způsob, jak překonat fyzické možnosti nebo posílit vztah. To vše je možné, když se rozhodnete putovat ve dvou.

 
Nedaleko španělského města Santander v roce 2018, tedy rok před dokončením pouti z Prahy do Santiaga de Compostela, která měří více než tři a půl tisíce kilometrů. Snímek archiv Zavadilových

Putování manželského páru nebývá až tak běžné, většina poutníků totiž vyráží na cestu ve větší skupině nebo naopak jednotlivě. Oblibou mezi poutními místy vynikalo (a snad zase bude) místo posledního odpočinku sv. Jakuba – španělské Santiago de Compostela. „Když jsme pouť v roce 2009 začínali, nebyla zdaleka ještě tak populární. Zato loni v cíli bylo doslova narváno,“ popisuje zkušenost Jiří Zavadil, pražský architekt, který s manželkou vyrazil z domova na cestu dlouhou přes 3 500 kilometrů, když nejmladšímu ze čtyř synů bylo sedm let. Náruživí chodci tehdy hledali dlouhodobý společný „projekt“. „Je to fyzicky celkem nízkoprahové a stále na dosah civilizace,“ pochvaluje si jeho žena Alena. Během deseti let putovali po etapách pěšky nebo na kole, ze začátku jen po dnech, poslední etapa trvala čtyři týdny. A k čemu dospěli? Například k tomu, že hádka vztahu neškodí nebo že je třeba o všem komunikovat – i beze slov.

Zkušenost dlouhodobého putování ve dvou nemá daleko k tomu, co odborníci nazývají párovou terapií. Té se léta věnuje psychoterapeut a děkan Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci P. Peter Tavel. „Jde o velmi specifický druh terapie – je to tzv. ‚konflikt naživo‘ a klade se v ní důraz na vyjádření, s čím je kdo nespokojen, na to, co se děje tady a teď,“ vysvětluje P. Tavel pro KT. „Pár si v terapii jasně vytyčí, na čem chce pracovat, a terapeut jej vede. Připomíná to šachovou partii,“ dodává kněz, který se sám už také čtyřikrát vydal právě do Compostely.

V příběhu Jiřího a Aleny terapeut chybí – pro pouť se nerozhodli, protože by museli vyřešit problém. I tak má jejich několikaletá zkušenost poutního režimu a hlubšího sebepoznání podle nich na manželství pozitivní vliv. I když se do Španělska zřejmě nyní nebude snadné dostat, kdo se chce vydat na svatojakubskou pouť, může začít i v některé z jejích tuzemských etap či zkusit jinou poutní cestu.

TEREZA ZAVADILOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 33 11. – 17. srpna 2020

U sloupu Panny Marie

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie požehná kardinál Dominik Duka znovuvztyčený Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Navrácená vertikála proměňuje…

celý článek


Sto let od zázraku na Visle

Polsko si v těchto dnech připomíná významnou událost své novodobé historie. Před sto lety odvrátilo nebezpečí, že po krátké době samostatné existence bude znovu vymazáno…

celý článek


Vidět les jako obraz života

Biskup Martin David, který je od června letošního roku apoštolským administrátorem ostravsko-opavské diecéze, slaví v těchto dnech padesáté narozeniny (viz KT 32/2020).…

celý článek


Na cestě s Marií

Často mluvíme o „životní pouti“. Kam vede? No přece domů. Abychom nebloudili, je dobré čas od času vykonat pouť, která pomůže správně nasměrovat naši životní…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay