26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Mísa brambor jako štědrovečerní přijímání

21. 12. 2005

|
Tisk
|

Detlev Cramer se narodil v roce 1926 v Německu. Datum a místo jeho narození určily do značné míry jeho další osud. Tak jako většina jeho vrstevníků se zprvu stal nadšeným mladým vojákem wehrmachtu. Bojoval jako člen protiletecké obrany, ale postupně, jak armády „Tisícileté říše“ ustupovaly, jeho iluze vyprchávaly. A tak se stal znovu tím mladým klukem, který těžce hledá jistotu ve složitém světě. Jednu jistotu pár týdnů před koncem války přece jen viděl: dostat se do zajetí Američanů. Byla to jistota, která ho měla ušetřit msty sovětských obyvatel a hrůz sibiřských gulagů. Kolik šokujících zkazek se o tom mezi německými vojáky vyprávělo...

Vydání: 2005/52 Vánoční dvojčíslo, 21.12.2005, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

 

Na Štědrý den večer, byla už noc, jsem zašel u nás v lágru do ruské kuchyně. Ptal jsem se, jestli by pro mě neměli nějakou práci, že bych jim rád za kousek jídla pomohl. Kuchař mi vrazil do rukou dvě těžká vědra a poslal mě po zledovatělém svahu dolů k řece, abych z díry vysekané v ledu nabral vodu a přinesl ji. Slíbil mi za to krajíček chleba a trochu polévky. Rád jsem šel.

Nedaleko díry v ledu stála na břehu polorozpadlá chatrč, svítilo se v ní, bylo vidět, že tu někdo žije. Z komína stoupal proužek kouře. Když jsem na řetězu, který rachotil o led, spouštěl vědro do vody, vyšel z domečku starý muž. Mohlo mu být snad 80 let. Pohlédl na mne a došel až ke mně – bylo to neobvyklé, musel přece vědět, že jsem německý válečný zajatec. Nešel ale s prázdnou, v ruce nesl mističku brambor. Ty brambory byly přešlé mrazem, nasládlé, možná trochu jedovaté, ale bylo to jídlo. Muž dobře věděl, že podle jeho ruského kalendáře ještě Vánoce nejsou, ale zároveň si uvědomil, že v Německu se jako Štědrý den slaví 24. prosinec. Pokřižoval se tedy a misku s kouřícími bramborami mi podal. Lámanou rusko-německou hatmatilkou mi řekl: „Kammerad, ja znaju: segodňja rodilsja in Deutschland Jesus Christos.“ Pokřižoval se a já v jeho přítomnosti brambory snědl. Jeho i můj dech se mísil s párou, která z brambor stoupala. Podal jsem mu prázdnou misku, on se vrátil domů a zhasnul světlo. Ani jsem ho neobjal, jak to děláme doma, když si dáváme dárky, ani jsem mu nepoděkoval. Uvědomil jsem si, že se domů s tou prázdnou miskou vrátil podobně jako kněz, který mi udělil svaté přijímání.

Od tohoto prožitku nemohu chodit k přijímání. Zlatý kalich, nádherné ornáty, rouška - to na mne, bývalého vězně, působí jako vnější atributy, které tak málo souzní s oním prapůvodním prožitkem. Účastním se večeře Páně a myslím přitom na onoho starého muže u díry v ledu a sám pro sebe si říkám, že snad žádný člen církve neměl možnost účastnit se večeře Páně takovým zásadním způsobem jako já v prosinci 1945 v ruském zajetí. Můj kněz můj příběh zná a ví, proč na Štědrý den zůstávám v kostele vždy sedět v lavici. Má pro bolest mých vzpomínek pochopení.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou