Mír je vzácný poklad
Vydání: 2021/5 Vakcína ať je i pro chudé, 26.1.2021
Příloha: Perspektivy 5
V Jemenu, Mali či nově v Etiopii si můžou miliony lidí o míru jen nechat zdát. Každý den se totiž probouzejí do válečné reality. K tamním znesvářeným stranám i dnes promlouvají mírová slova papežů. A podle české zpravodajské služby mohou být znovu bolestně aktuální i pro nás.
„Válka nepřináší nic jiného než zkázu, smrt a všechny druhy utrpení,“ shrnul papež Pius XII. začátkem 50. let. Vypovídá o tom i rakousko-uherský vojenský hřbitov u Monfalcone, který papež František navštívil v roce 2014. Za první světové války tam mezi jinými válčil jeho dědeček. Snímek ČTK
Během loňského podzimu vzbudila pozornost části našich médií vpravdě pozoruhodná „Výroční zpráva o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2019“. Každý, kdo se začetl do jejích prvních slov, musel být přinejmenším znepokojen. Autoři zprávy doslova napsali, že během předloňského roku „se svět přiblížil konfliktu jako důsledku narůstající polarizace zájmů, názorů a rozdílných postojů, pokračující proměny dosavadního velmocenského uspořádání, prohlubující se multipolarity a úpadku principů mezinárodního práva. Chyběl standardní dialog a posilovala konfrontace jako způsob řešení narůstajících problémů a rozporů“.
Řečeno jednodušeji: prohlubující se názorové a ideové rozdíly mezi občany představují doslova živnou půdu pro nový „konflikt globálního charakteru“. Ten je ale (snad naštěstí) podle autorů zprávy momentálně „zatím v první fázi své přípravy. Probíhá formování myslí těch, kdo budou schopni a ochotni se do něj aktivně zapojit, a jsou postupně definovány technologické nástroje, jimiž by mohl být veden“. To je však poněkud slabé chlácholení. Nejen kvůli až neuvěřitelnému vývoji technologií zbraňových systémů armád hlavních geopolitických aktérů, ale také kvůli expanzi internetu a vyhrocené komunikaci na sociálních sítích, jež se staly dostupnými pro široké masy lidí bez ohledu na sociální status či vzdělání.
Války a napětí kolem nás
Jakoby mimochodem pronesená poznámka o proměně světového uspořádání velmocí si zaslouží krátké zamyšlení. Bezpečnostní experti už několik let sledují, jak se Spojené státy (ať už neúmyslně, nebo cíleně) stahují z pozice globálního hegemona. Platí to jak pro ekonomiku, tak pro vojenství. V obou oblastech se přitom stále hlasitěji ozývají ambice a sebedůvěra Čínské lidové republiky. Prohlubování multipolarity tedy znamená, že se v mezinárodních vztazích hlásí o slovo vícero státních (ale také nestátních) hráčů.
Ve zprávě našich vojenských zpravodajců nalezneme i varování, jež takřka oprašuje slovník, který ti starší z nás pamatují z dob studené války: „Nebudeme-li schopni odhadnout a vyhodnotit si následky vlastních činů, může chybná instrukce či povel kvůli propojenosti současného světa zahájit procesy vedoucí ke vzájemnému zničení.“ Ta věta je jako vystřižená z novinových zpráv o karibské (kubánské) krizi v 60. letech.
Pokud jde o vzájemné ničení, člověk je v tom opravdu mistr. Vlastně nemusíme ani čekat na nový globální konflikt. Válka zuří na mnoha místech kolem nás, ač si toho nejsme příliš vědomi. Pochopitelně, prakticky dennodenní zprávy o desítkách mrtvých na Blízkém východě jsou nám jaksi vzdálené. Netýkají se nás úplně přímo, jenže takové štěstí nemají všichni. Třeba afghánský konflikt probíhá s různou intenzitou nepřetržitě od roku 1978. Jemenská krize spojená s nebývalou humanitární katastrofou nebo syrská občanská válka zuří už celou dekádu. A ve výčtu dalších, byť menších a lokálních, ozbrojených konfliktů bychom mohli dlouze pokračovat.
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
MARIÁN SEKERÁK. Autor je politolog, pedagogicky působí na VŠ AMBIS a spolupracuje s Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku
Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy
