Milovaná, která si vyvolila Boha
Vydání: 2017/29 Loučení v Kolíně nad Rýnem, 18.7.2017
Příloha: Perspektivy 29
V loňském roce vydala Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dekret o povýšení památky svaté Marie Magdalény na svátek (22. července). Nová preface k mešnímu formuláři byla inspirována také modlitbou světce a velkého středověkého teologa Anselma z Canterbury.
Miroslav F. Koupil: Setkání sv. Marie Magdalény se Zmrtvýchvstalým, olej na plátně, 2016. Repro archiv autora
Píše se 21. dubna 1943 a německý benediktin Franziskus Salesius Schmitt (1894–1972) z kláštera ve slezském Křešově (Krzeszów, Grüssau), kritický vydavatel díla svatého Anselma z Canterbury († 1109), datuje právě o svátku tohoto světce předmluvu k třetímu svazku jeho spisů. Podle datace se tak děje v benediktinské Koleji svatého Anselma na římském Aventinu.
Při čtení nespěchat
Pater Franziskus byl rodák z Nového Sedla (Neusattl) u Karlových Varů, do kláštera vstupoval v pražských Emauzích. Část emauzské komunity po první světové válce odešla do Křešova, kde byl Franziskus vysvěcen na kněze. A po druhé světové válce čeká benediktiny přechod do kláštera v Bad Wimpfenu u Heilbronnu. Svazek s takto datovanou předmluvou obsahuje kromě dopisů canterburského arcibiskupa Anselma rovněž jeho modlitby (orationes nebo meditationes), pozoruhodně propracované texty určené k pomalému čtení (jak připomíná předmluva dochovaná v některých rukopisech: nespěchat při čtení, číst třeba jen část, meditovat). Modlitby se obracejí postupně na Boha, na Krista, na Pannu Marii a několik málo světců. Mezi nimi i na svatou Marii Magdalénu.
Když v loňském roce podle přání papeže Františka vydala Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dekret o povýšení památky této novozákonní světice na svátek a když byla publikována nová preface (nazvaná apostola apostolorum — apoštolka apoštolů) k mešnímu formuláři, doprovodil arcibiskup Arthur Roche, sekretář kongregace, oficiální dekret článkem vysvětlujícím motivaci takového kroku.
Odvolává se na několik středověkých textů dokládajících úctu k svaté Marii Magdaléně: název preface je například inspirován slovy Rabana Maura († 856) a svatého Tomáše Akvinského († 1274). Ježíš poslal Marii Magdalénu ze zahrady vzkříšení k apoštolům („poslaným“), a tedy ji pověřil, aby byla pro apoštoly apoštolkou. Roche cituje také svatého Anselma a právě jeho modlitbu k svaté Marii Magdaléně. Je to rozjímavý text plný biblických obrazů.
Ty se vztahují nejen k Marii Magdaléně, ale i k dalším novozákonním postavám, s nimiž byla tato světice na Západě dlouho ztotožňována: ke kajícné hříšnici v domě Šimonově a k naslouchající sestře pilné hospodyně Marty. Tato tradiční západní identifikace vedla samozřejmě i k tomu, že se v Anselmově době zdůrazňovala její velmi hříšná minulost; dnes se klade důraz na Marii jako na tu, která doprovázela Ježíše až ke kříži a setkala se s ním brzy po vzkříšení v zahradě u hrobu.
Promyslet, procítit, prožít
Anselmův lyrický text, vystavěný z emocionálně silných paralel a protikladů a obracející se na jednotlivé aktéry dialogů, nemoralizuje, ale nechává čtoucí, aby situaci překvapivého setkání Marie Magdalény s milovaným Mistrem promysleli, procítili a prožili. Překlad nedlouhého textu má osvětlit tradici spojenou s úctou k Marii Magdaléně a nabídnout podobný prožitek — aby nezůstalo jen u úřední změny v kalendáři.
Pracoval jsem s textem publikovaným Schmittem v reprintu z roku 1984, oratio tam má číslo XVI (v starších vydáních 74 nebo 73). Úseky modlitby, které lze číst samostatně, mají vždy první slovo vysázené verzálkami.
Ondřej Koupil. Autor je literární vědec
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy
