Mezi posledními pořád první

Vydání: 2020/21 Oslava 100 let Jana Pavla II., 19.5.2020, Autor: Mireia Ryšková

Příloha: Doma 21

Každý si dokáže vybavit některou z mnoha podob Panny Marie. Odnepaměti se umělci snaží zpodobnit její tvář, laskavé rysy tvarované jejím příběhem. Co o jejím životě ale vlastně skutečně víme?


Láska Panny Marie k jejímu synu je inspirací pro řadu uměleckých děl. Snímek Pixabay


O životě Panny Marie toho z kanonických evangelií mnoho neznáme. (Něco, spíše legendárního charakteru z pozdější doby, je zachyceno také v apokryfních evangeliích.)

Základními skutečnostmi z evangelií – zejména z Matoušova a Lukášova – je její rodinné spojení se stavebním dělníkem Josefem, Ježíšovo narození v Betlémě a rodinný život v Nazaretě. Tam žili ve společenství dalších příbuzných. Evangelia mluví o Ježíšových příbuzných, kteří jeho veřejnému působení nerozuměli, a dokonce se snažili, i prostřednictvím jeho matky, Ježíše od této činnosti odradit. Posléze se z evangelií dovídáme, že Panna Maria doprovázela Ježíše v jeho nejtěžších chvílích při jeho smrti v Jeruzalémě a že se společně s Dvanácti a dalšími po jeho zmrtvýchvstání modlila (Skutky apoštolů), tedy že žila ve společenství rodící se prvotní obce v Jeruzalémě. O jejím závěru života v Efezu v domě milovaného učedníka a její smrti už z Nového zákona nevíme nic. I tady jde o nebiblická vyprávění.

Jména jejích rodičů Jáchyma a Anny známe pouze z apokryfního protoevangelia Jakubova, kde se vypráví i o jejím podivuhodném narození, výchově a pobytu v Chrámu, o jejím zasnoubení s Josefem, Ježíšově narození a raném dětství. Raná církev prvních desetiletí po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání byla koncentrována na zvěst o Ježíšovi, tedy o spásném působení Božím skrze Ježíše, takže postava jeho matky stála poněkud stranou; apoštol Pavel ji ve svých listech ani nejmenuje (v Listu Galaťanům mluví jen o Ježíšově narození z ženy).

Z toho, co lze z evangelií soudit i s ohledem na dobové zvyklosti, lze předpokládat, že se vdávala mladá (běžné bylo vdát dceru kolem jejích 13 let; lidé se tehdy dožívali krátkého věku), že s Josefem patřili do vrstvy relativně chudých lidí (řemeslnicko-zemědělské) a žili v Nazaretě, v té době malé nedůležité vesnici.

Jí jako ženě, na jejíchž bedrech spočívala starost o domácnost, připadala povinnost starat se o vodu, dříví na oheň, mletí mouky, přípravu pokrmů (hlavně pečení chleba), nejspíš jí náležela práce na malém poli, dále zajištění rodiny oděvem, což obnášelo výrobu látek a oděvů. Taková činnost znamenala pro ženu úmornou práci od časného rána do pozdního večera v horku i v zimě. Život byl tvrdý, voda se často musela nosit poměrně zdaleka, dříví namáhavě sbírat. Obydlí bylo prosté (spalo se na zemi nebo na střeše domu na jednoduchém podkladu) s jednou obytnou místností a chlévem pro dobytek, což byla u chudých lidí koza nebo ovce. I z tohoto hlediska musela být Maria ženou praktickou, fyzicky dobře vybavenou, zvyklou snášet všelijaké útrapy života. Navíc Josef, její rodinná i ekonomická opora, pravděpodobně ještě před Ježíšovým veřejným vystoupením zemřel. Po Ježíšově odchodu z domova nebyla tedy její situace vůbec snadná. Jako žena-vdova byla odkázána na podporu druhých.

Maria musela být ženou statečnou a odvážnou, jež dokázala překračovat dobové normy. Jako matka Ježíše nepochybně milovala i silnou lidskou mateřskou láskou, bála se o něj, protože dobře věděla, co mu hrozí. Politická situace v Palestině byla napjatá. Odešla z domova, opustila své zajištění, aby svého syna následovala, i když možná úplně nerozuměla jeho poslání, a byla mu nablízku v rozhodujících momentech jeho života. Musela respektovat jeho dospělost a samostatnost i to, že kvůli svému poslání dával přednost učedníkům a jiným lidem před rodinnými vazbami. Ustoupila do pozadí, a přesto to byla ona, kdo mu zůstala i s dalšími ženami na blízku i v hodině jeho smrti. Církev ji nazývá spoluvykupitelkou, protože se svým Synem nesla tíži jeho údělu a zůstala jemu i Bohu věrná.

MIREIA RYŠKOVÁ, teoložka a biblistka



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 22 26. května – 1. června 2020

Poděkování papeži ze světa i od nás

K poděkování papeži Františkovi za ranní mše svaté z Domu sv. Marty, které přichází z celého světa, se připojují Češi. Děkovný list převzal nuncius na Pouti médií.

celý článek


Setkání v příhodnou chvíli

„Nebýt jeho, dneska jsem úplně jinde.“ Tuto větu slyšel asi každý z nás. A možná si ji ve svém životě i několikrát řekl. Pokud tedy potkal člověka, který mu takto…

celý článek


Do kostelů se vrací liturgický život

S odezníváním aktuální vlny pandemie zvolna ožívají kostely v okolních zemích. Opatrnost je však stále na místě, a tak zpravidla zůstává v platnosti i dispenz od povinné…

celý článek


Meditace jako obohacení modlitby

Ukázat krásu kontemplativní modlitby a představit české vydání jedné ze svých knih přijel počátkem roku do Prahy ředitel Světového společenství pro křesťanskou meditaci…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay