Měli by znát svou roli
Vydání: 2023/31 V Lisabonu vrcholí setkání mládeže, 1.8.2023, Autor: Tereza Zavadilová
Příloha: Doma 31
Víte, proč Petr zapřel Krista? Protože mu uzdravil tchyni. Tenhle otřepaný vtip ještě tu a tam někdo přidá k dobru. O tchyních se toho traduje hodně, většinou v negativním duchu, i mezi křesťany.
Prarodiče touží být zapojeni do dění kolem vnoučat. Potřeba je ale dodržovat pravidla a nikoho do ničeho nenutit. Snímek Jiří Šťástka / Člověk a Víra
Ať se nám to líbí, nebo ne, s životním partnerem přijímáme také rodinu, ve které vyrůstal a která jej formovala. V Bibli čteme: „Proto opustí muž otce a matku a připojí se ke své ženě“ (Mk 10,7). Ale také je psáno: „Cti otce svého i matku svou, aby se ti dobře vedlo a abys dlouho žil na zemi“ (Ef 6,2–3). I po svatebním dni zůstáváme nadále dětmi svých rodičů a je důležité oboustranně pěstovat s nimi nejen citovou blízkost, ale také nastavit si zdravé hranice.
A zatímco někde se rodiče mladé manžele snaží brát jako dospělé a samostatné, jinde zůstávají v autoritativní pozici „vychovatelů“. Notoricky známé jsou příběhy o tchyních nevhodně komentujících úklid v bytě nebo výchovu dětí. Francouzský novinář z katolické televize KTO Cyril Lepeigneux v knize První roky manželství (KNA 2012) přibližuje vzpomínky jednoho muže po 20 letech svazku: „Na začátku našeho manželství pramenily skoro tři čtvrtiny hašteření z oboustranných potíží s rodiči.“ Od samého začátku se proto pár snažil problémy pojmenovávat a dokonce požádal o pomoc poradce. Muž musel vyřešit dilema: autoritativní matka, nebo jeho manželka? Žena zase vyrůstala jako jedináček pouze s matkou, která ji hýčkala a všemožně se snažila jí nahradit nepřítomného otce. Dcera se pak k ní uchylovala o radu s každým problémem… Což o to, nechat si občas poradit je v pořádku, ale neustálý tandem matka – dcera je stejně škodlivý jako matka – syn, varuje v knize Lepeigneux.
Vzájemně si to ulehčeme
Prožíváme čas dovolených a někteří je tráví ve vícegeneračním soužití na chatách či chalupách, kde spontánně odpadají běžné konvence zdvořilostních návštěv. Mladé rodiny s dětmi se tak poznají s rodiči jednoho z partnerů mnohem blíže, pro někoho až příliš natěsno – kamenem úrazu může být snacha s tchyní v jedné kuchyni bez předem rozdělených úkolů nebo malé děti radostně likvidující dědečkovo opečovávané království. „Při dovolených se často překrývají různé rodinné jednotky – někdy i čtyři, když spolu vyjedou mladí rodiče s malými dětmi, svými rodiči a třeba ještě sourozenci. Je proto vždy potřebné, aby si všichni byli vědomi hranic těchto jednotek a respektovali je,“ zdůrazňuje psycholog a psychoterapeut Jaroslav Šturma. Za zvláště důležité pak pokládá nedělat rozhodnutí za nikoho ze zúčastněných.
„Je to také příležitost nechat se obohatit, jak to funguje v jiné rodinné jednotce: jak stoluje, jak se modlí, jak organizuje výlety. Můžeme to brát jako cvičení ve vzájemné empatii,“ pokračuje Šturma. A varuje: „Pozor však na to, aby se respekt k autonomii druhých nezvrátil v nezúčastněnost a ignoranci.“
Psycholog dále připomíná, že někdo tomu všemu musí „velet“, jinak by se skupina na ničem nedohodla. Tím trénujeme i svou přizpůsobivost. Konkrétně doporučuje rozdělit si „služby“ třeba v kuchyni, kde je každý zvyklý pohybovat se trochu jinak, a zapojit do nich i děti. Radí také dočasné „chalupářské“ soužití si vzájemně co možná ulehčit. „Prarodiče by se měli orientovat ve své roli, jakou zde mají – zda mladé pozvali, nebo si každý platí pobyt sám za sebe, jak to bude s odvozem a stravováním nebo zda od nich mladí očekávají hlídání dětí,“ uvádí příklady Jaroslav Šturma s tím, že prarodiče nechtějí být jakožto „nepotřební“ odděleni od vnoučat, ale naopak zapojeni do dění – ovšem podle svých sil. „Ale nenuťte je, ani nepřemlouvejte. Jenom jasně formulujte nabídku a neurazte se, když nebude přijata,“ uzavírá.
Vzpomeň si na vlastní mateřství
V letošní knižní novince Nová role: Babička. Veselý, uvolněný a respektující vztah k vnoučatům (vydal Portál) dvojice rakouských autorek, psycholožka Gund Mayer-Rönneová a lektorka tvůrčího psaní Carina Manutscheriová probírají různé typy konfliktů. „V praxi terapeutů od prarodičů opakovaně zaznívá: Šestiletý vnuk stále ještě spí v posteli rodičů. Čtyřletá vnučka stále ještě potřebuje plenky. Děti neusínají samy. Ten kluk se neumí vůbec chovat u stolu. Ty děti nemají vůbec žádný režim…,“ uvádějí autorky časté kritické poznámky a prarodičům vzkazují: „Poznáváte některá témata? Možná jsou to vzpomínky na vaše vlastní dětství nebo na život s vašimi dětmi. Dnešní mladé matky a otcové mají podobné problémy, které jim komplikují život. I oni jednoho dne poznají, že není důležité, jestli matka kojila dvanáct nebo osmnáct měsíců, jestli se dítě narodilo císařským řezem nebo jestli byla první mrkvová přesnídávka v bio kvalitě. Děti kvůli tomu nebudou šťastnější ani chytřejší.“
Prarodiče podle autorek musí vždy respektovat zásady svých dětí. „Pokud si myslíte, že je něco přehnané, vzpomeňte si na vlastní roky mladé matky. Pak se vám určitě podaří pravidla s úsměvem a pochopením dodržovat. Snížíte tak tlak na mladé rodiče a zabrání to nebezpečí, že se dostanete do klasické pasti rivality ‚která z nás dvou to dělá správně‘, do níž často matka a dcera nebo tchyně a snacha spadnou,“ uzavírají.
TEREZA ZAVADILOVÁ
