Léto u babi a dědy

Vydání: 2021/23 Rozvolněná Noc kostelů, 1.6.2021, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 23

Plánujete prázdniny? Jak vám je, když vyslovíte to slovo? Každému jistě sladce, bez ohledu na věk. Starší vzpomínají a organizují, mladší si balí batohy a kufry. Kudy by se ale měla vinout naše cesta, aby to byla ta pravá, prázdninová?


Vzpomínky na prázdniny u prarodičů patří k těm nejcennějším. Ilustrační snímek Pixabay


Bez ohledu na to, že děti poslední měsíce trávily doma více času než kdykoli dřív, prázdniny stále zůstávají něčím svátečním, výjimečným a vzácným. Jak je nepromarnit? Měli bychom navštívit ZOO, příměstské tábory, vyrazit k moři nebo jen tak k vodě? A co hlavně bychom si neměli nechat protéct mezi prsty?

„Kdybych mohl vrátit čas, rozjel bych se hned opět na týden k dědečkovi a babičce – a to jak k rodičům tatínka, tak maminky,“ říká P. Antonín Forbelský, arciděkan z Pardubic. „Ať už jsem s nimi byl v hospodářství, na poli, nebo v lese, učili mě pracovat i odpočívat. Dávali mi krásný příklad, jak se postavit k práci, k přírodě, k druhým lidem. Za tyto prázdninové dary moc děkuji jim, rodičům a Bohu,“ vzpomíná kněz a dodává, že z těchto zážitků dodnes čerpá a vnímá je jako to nejcennější a nejkrásnější, co může dítě dostat: čas a krásné vztahy.

Kudy z nudy? Zajeď k babičce!

Dnešní doba až překotně zahrnuje děti nabídkou všemožných atrakcí a lákadel. To, co ale opravdu potřebují, je zadarmo a nejkrásnější: čas s vlastní rodinou. Ne každému je však umožněno strávit prázdniny u babičky či dědy, s tetou nebo strýcem. Vztahům v rodině může bránit vzdálenost, nemoc i neporozumění. Leccos z toho je nepřekročitelné, ovšem o to více bychom měli být pozorní a dbát na to, abychom dětem v tomto směru „umetli cesty“. A je už pak jedno, jestli prarodiče budou se svými vnoučaty našlapovat – nebo se batolit – po vesnických „polňačkách“, městských parcích či naučných stezkách.

„Krásných prázdninových zážitků mám mnoho a myslím, že souvisely s tím, že jsem vyrůstal na vesnici. Kolem les, potok, rybníky, na zahradě domácí zvířata, kolo, kamarádi. Postupné objevování světa mimo dohled rodičů tvoří v mých očích to krásné. Vzpomínám na stavění bunkrů v lese nebo na koupání ve studené vodě potoka a chytání ryb,“ říká P. Tomáš Cyril Havel CFSsS, šéfredaktor křesťanského časopisu Duha.

Je krásné se nechat vést za ruku a je také krásné se té ruky pustit a popojít dál. Tak daleko, abychom zaslechli za večerního prázdninového šera ta slova z nejkrásnějších: Kdepak zas jsi? Pojď domů už!

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ


 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay