Léto u babi a dědy

Vydání: 2021/23 Rozvolněná Noc kostelů, 1.6.2021, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 23

Plánujete prázdniny? Jak vám je, když vyslovíte to slovo? Každému jistě sladce, bez ohledu na věk. Starší vzpomínají a organizují, mladší si balí batohy a kufry. Kudy by se ale měla vinout naše cesta, aby to byla ta pravá, prázdninová?


Vzpomínky na prázdniny u prarodičů patří k těm nejcennějším. Ilustrační snímek Pixabay


Bez ohledu na to, že děti poslední měsíce trávily doma více času než kdykoli dřív, prázdniny stále zůstávají něčím svátečním, výjimečným a vzácným. Jak je nepromarnit? Měli bychom navštívit ZOO, příměstské tábory, vyrazit k moři nebo jen tak k vodě? A co hlavně bychom si neměli nechat protéct mezi prsty?

„Kdybych mohl vrátit čas, rozjel bych se hned opět na týden k dědečkovi a babičce – a to jak k rodičům tatínka, tak maminky,“ říká P. Antonín Forbelský, arciděkan z Pardubic. „Ať už jsem s nimi byl v hospodářství, na poli, nebo v lese, učili mě pracovat i odpočívat. Dávali mi krásný příklad, jak se postavit k práci, k přírodě, k druhým lidem. Za tyto prázdninové dary moc děkuji jim, rodičům a Bohu,“ vzpomíná kněz a dodává, že z těchto zážitků dodnes čerpá a vnímá je jako to nejcennější a nejkrásnější, co může dítě dostat: čas a krásné vztahy.

Kudy z nudy? Zajeď k babičce!

Dnešní doba až překotně zahrnuje děti nabídkou všemožných atrakcí a lákadel. To, co ale opravdu potřebují, je zadarmo a nejkrásnější: čas s vlastní rodinou. Ne každému je však umožněno strávit prázdniny u babičky či dědy, s tetou nebo strýcem. Vztahům v rodině může bránit vzdálenost, nemoc i neporozumění. Leccos z toho je nepřekročitelné, ovšem o to více bychom měli být pozorní a dbát na to, abychom dětem v tomto směru „umetli cesty“. A je už pak jedno, jestli prarodiče budou se svými vnoučaty našlapovat – nebo se batolit – po vesnických „polňačkách“, městských parcích či naučných stezkách.

„Krásných prázdninových zážitků mám mnoho a myslím, že souvisely s tím, že jsem vyrůstal na vesnici. Kolem les, potok, rybníky, na zahradě domácí zvířata, kolo, kamarádi. Postupné objevování světa mimo dohled rodičů tvoří v mých očích to krásné. Vzpomínám na stavění bunkrů v lese nebo na koupání ve studené vodě potoka a chytání ryb,“ říká P. Tomáš Cyril Havel CFSsS, šéfredaktor křesťanského časopisu Duha.

Je krásné se nechat vést za ruku a je také krásné se té ruky pustit a popojít dál. Tak daleko, abychom zaslechli za večerního prázdninového šera ta slova z nejkrásnějších: Kdepak zas jsi? Pojď domů už!

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ


 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 25 15. – 21. června 2021

Modlitba na místě popravy

Nad sedmadvaceti kříži v dlažbě Staroměstského náměstí v Praze se v pondělí 21. června v 18 hodin sejdou společně věřící církví spojených v Ekumenické radě církví,…

celý článek


Svěcení a primice novokněží

Přinášíme tradiční tablo novokněží s termíny svěcení a primičních mší svatých

celý článek


Libuše Šafránková se vrací domů

Jako na půvabnou Popelku, laskavou filmovou maminku, šarmantní dámu i hluboce věřící ženu budeme vzpomínat na herečku Libuši Šafránkovou. Zemřela 9. června v 68 letech.

celý článek


Poprava pánů – symbol i výstraha

Čím nás staroměstské krveprolití z 21. června 1621 tak děsí i fascinuje ještě po čtyřech staletích? Ptáme se historika MICHALA STEHLÍKA – mj. spoluautora aktuální…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay