31. 10. 2005
|Tři zbožní horníci
Vydání: 2005/44 Komunisté včera, dnes a zítra?, 31.10.2005, Autor: Marie Klečáková
Příloha: Doma
Starobylé město s více než 300 památkovými objekty se rozkládá na mírném svahu nad říčkou Vrchlicí. Kutná Hora je bezesporu významným střediskem cestovního ruchu a díky svým historickým památkám je od roku 1995 zapsána i na listině kulturních památek UNESCO.
Historie města je nerozlučně spjata s těžbou a zpracováním stříbrných rud. Jak se vlastně na stříbro přišlo? „Na místě, kde dnes žije asi 22 000 obyvatel, se rozkládal hluboký les,“ vypráví pověst o založení Kutné Hory zdejší průvodkyně. „V roce 1237 si vyšel mnich nedalekého sedleckého kláštera Antoň na procházku do těchto míst. Unaven chůzí v parném letním dni se posadil a zvuky lesa ho ukolébaly k pokojnému spánku. Po procitnutí před sebou uviděl tři stříbrné pruty. Aby místo po návratu snáze našel, nechal na něm položenou kutnu, a spěchal do kláštera pochlubit se opatovi, co našel.“ Na onom místě se skutečně posléze začalo dolovat a na památku mnicha a jeho kutny se pak havířské osadě říkalo Kuthna Antiqua.
Díky svému bohatství se Kutná Hora brzy stala druhým nejvýznamnějším městem v celém českém království. Ve zdejším královském dvoře byla zřízena centrální mincovna a razil se tu i známý český (pražský) groš. Stříbrná sláva však netrvala věčně: technické vymoženosti pro ulehčení práce byly zaváděny opožděně, navíc přišly války a havířské bouře. To vše popsal v dramatu Kutnohorští havíři zdejší rodák Josef Kajetán Tyl.
Sláva a možnosti plynoucí z těžby stříbrných rud dávno pominuly, avšak dodnes ve městě najdeme romantická zákoutí, honosné stavby i křivolaké středověké uličky. Není až tak těžké představit si období, kdy zde působil další rodák - Mikuláš Dačický z Heslova. Podobně bohatou představivost mají mnozí filmaři: Kutná Hora je totiž filmovými štáby intenzivně vyhledávaná.
Jednou takovou uličkou, přes uměle navršenou terasu před Jezuitskou kolejí, zdobenou po vzoru pražského Karlova mostu sochami světců, dojdeme k nepřehlédnutelné dominantě města, ke chrámu sv. Barbory. Ten byl stavěn více než 500 let. Pověst vypráví o třech zbožných hornících, na které se při práci sesula skála. Havířům nezbylo, než se modlit ke své patronce sv. Barboře. První horník si přál vidět slunce - pak prý rád zemře, druhý chtěl ještě pobýt jeden den se svou rodinou a třetí se modlil, aby mohl žít v kruhu rodinném ještě jeden rok a den. Svatá Barbora je opravdu vyslyšela, ukázala jim cestu ven a splnila všechna přání. První havíř uviděl slunce a zemřel, druhý skonal po dni, avšak třetí horník měl během roku - který si vyžádal - sen. Svatá Barbora ho povolala k letitému stromu, kde pak vytesal její podobiznu. Zanedlouho byl na tomto místě položen základ chrámu s uprostřed stojící patronkou horníků.
V současnosti na tomto unikátním gotickém díle probíhá (bez omezení vstupu pro návštěvníky) rekonstrukce. Uvnitř je k vidění několik gotických a renesančních maleb z 15. století. Svatá Barbora má celkem 10 kaplí. V kapli sv. Kateřiny se nachází socha sedící Madony s Ježíškem, obraz Stětí sv. Jana Křtitele najdeme v kapli sv. Blažeje, v kapli sv. Kříže uvidíme obraz sv. Vojtěcha. Smíškovská hrobní kaple je bohatá na nástěnné malby. Co vás zaujme v dalších kaplích - sv. Bazileje, sv. Václava, sv. Doroty, Hašplířské nebo v boční kapli Mincířů a Hornické? Když uvidíte dubové chórové lavice, vzpomenete si, zda jste je již někde viděli?
Vaše děti jistě neodolají proběhnout se v parku a možná ve svahu u chrámu objeví další památku - kapli Božího Těla. O ní a mnoha dalších zajímavostech města by se popsalo hodně řádků, ale to až někdy příště...