26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Když rodič nezvládá své emoce

8. 3. 2016

|
Tisk
|

Je ráno. Od šesti hodin chodím každých pět minut do pokojíčku a pokouším se budit naše tři holčičky. Chápu, že se jim do té zimy nechce. Snažím se být trpělivá. Po půl sedmé mi ale už povolují nervy.

Vydání: 2016/11 Tečka za nápravou majetkových křivd, 8.3.2016, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma


Čeká nás maraton mezi školními a předškolními zařízeními. To přece není v lidských silách časově zvládnout! Začnu křičet. Děti jsou k mému údivu během deseti minut oblečené, nasnídané, učesané. Já ale pokaždé, když k podobné situaci dojde, sama sobě kladu otázku: Nešlo by to i jinak?
„Neznám žádného rodiče, který by se do podobné situace nedostal. Zakřičet na dítě ještě nemusí být něco patologického,“ říká psychoterapeut Jakub Hučín. Dodává, že zvýšení hlasu je v pořádku, pokud je adekvátní a pokud tím dáváme dětem hranici. „Zakřičet na sáňkující šestileté dítě, aby si dalo pozor a nevjelo do silnice, je namístě, křičet na šestnáctiletého teenagera, že má jít v osm hodin spát, adekvátní není,“ zdůrazňuje. Zároveň však potvrzuje, že křik obvykle signalizuje bezmoc. Ovšem příčina může být podle něj také v osobnosti rodiče, který nezvládá své emoce, nebo to mohou být převzatá komunikační schémata z rodiny: u nich doma se křičelo, on tedy křičí také.
Tak moc se snažím!
„Když byl táta v afektu, dokázal rozbít pěstí střešní okýnko od auta. Samozřejmě ne našeho. Často jsme se ho báli…“ vzpomíná Martina. I když sama na děti křičet nechce, dá jí to dost práce. „Jde to hodně pomalu, ale zlepšuje se to,“ usmívá se. „Uvědomuju si, že na děti křičím většinou tehdy, když jsem sama ve stresu. Jako bych ani nekřičela na ně, ale na situaci, kterou nezvládám,“ krčí rameny maminka tří dětí.
Vysokoškolský učitel Jindřich Urban podotýká, že se vždycky křičelo a křičet bude, a to ve všech sociálních vrstvách. Lidské křičení je možné nahlédnout i pohledem etologie. Křik může být projevem jak dominance, tak pocitu ohrožení. Lidé z nižších sociálních vrstev často křičí z pocitu nedostatku času nebo financí, z pocitu nadvlády nad vlastním životem či frustrace, nebo zkrátka proto, že se v jejich rodině vždy křičelo. „Na děti ze sociálně slabších skupin někdy ani nic jiného nezabírá,“ říká z vlastní zkušenosti výchovného poradce Jindřich Urban. Lidé z vyšších sociálních vrstev zase křikem často ukazují svou snahu o dominanci. A někdy také „vztek“, protože „svým dětem dali vše“ a diví se, proč je neposlouchají.
Zvýšit hlas můžeme, ale nezraňujme
Ovšem vychovávat děti „ve skleníku“ podle Urbana také nemá smysl. Když se na dítě nikdy nezvýší hlas, může mít jednou v životě pocit, že jsou na něj všichni zlí, jakmile – byť v dobrém –
hlas zvýší,“ varuje. Mimochodem na hokejovém tréninku nebo na vojně by to bez křiku snad ani nešlo. „Křik může být i konstruktivní. Pokud bude spravedlivý a důsledný, nebude demotivující a nebude v dítěti vytvářet pocit beznaděje ani zasahovat do jeho sebeúcty, pak je v pořádku. Určitě je to lepší, než když s potomkem mluvíme ‚sladce‘, ale přitom jsme ironičtí, kousaví a zákeřní,“ podotýká Jindřich Urban.
Problém ovšem začíná, je-li křik nekonstruktivní, příliš častý nebo se zintenzivňuje. „To signalizuje, že se rodič z nějakého důvodu často dostává do situace bezmoci. Pak je dobré se zabývat tím, proč se to děje,“ radí Jakub Hučín. I když je řešení vždy individuální, není od věci si přizvat odbornou pomoc. V případě křiku na děti raději dříve než později.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou