Vydání: 2021/12 Mše i zvony za oběti viru, 16.3.2021

Příloha: Perspektivy 12

Víra v Boha pomáhá mnohým lidem překonávat životní obtíže a hledat smysl života i tam, kde se tento smysl z lidského pohledu vytrácí. Nicméně myslet si, že náboženství působí na lidský život pouze blahodárně, by bylo naivní. Uvnitř náboženských komunit nepanují vždy ideální mezilidské vztahy, některé náboženské směry příliš zdůrazňují strach a pocity viny, jiné vyvolávají nenávist k jinak smýšlejícím a jiné zase odmítají brát v potaz poznatky současné medicíny.
Čím to je, že ve jménu Boha dokáže křesťan leckomu ublížit? Co způsobuje, že navzdory Ježíšovým myšlenkám o lásce k bližnímu dokážou být někteří křesťané nesnášenliví? Proč se někteří věřící cítí být nadřazení nad své nevěřící kamarády, ačkoli křesťanství vede k pokoře? Na tyto otázky budeme na následujících řádcích hledat odpovědi.
V českém jazyce vyšly dvě kvalitní knihy zabývající se psychologickými aspekty náboženského fanatismu. První je překlad díla německého autora Günthera Holeho Fanatismus s podtitulem Sklon k extrému a jeho psychologické kořeny. Hole zdůrazňuje, že porozumění dynamice fanatismu vyžaduje nejdříve pochopit, co je to fundamentalismus.
O náboženském fundamentalismu začínáme hovořit od druhé poloviny 19. století. Vznikl jako reakce extrémně konzervativních protestantských směrů na Darwinovu evoluční teorii. Proti ní stavěli autoritu Bible jako jediného zdroje pravdy o vzniku světa. Základní myšlenkou křesťanského fundamentalismu je nekritické a doslovné čtení Bible. Nebere se v potaz historický kontext vzniku biblických textů ani relativita lidského poznání. A odlišnost semitského a řeckého způsobu myšlení od našeho současného kulturního kontextu jako by fundamentalistům ani nestála za řeč.
Nedělat z Bible hráškové rizoto
V souvislosti s náboženským fundamentalismem není špatné položit si otázku, jaký vztah máme k Bibli a k čemu ji používáme. Je pro nás studnicí životní moudrosti, nebo válečným nástrojem? Domnívám se, že pro fundamentalistu platí spíše to druhé. Bible je pro něj zdrojem potvrzení jeho vlastních myšlenek. Budeme-li chtít, najdeme v Bibli pasáže zdůrazňující vyhlazení Božích nepřátel či nenávist vůči nejbližším. Fundamentalista si taková místa vybírá, zdůrazňuje je a záměrně přehlíží jiná s opačnými výroky. Připomíná trochu člověka, který si z rizota vybírá pouze kuličky hrášku a tvrdí, že rizoto = hrášek. Má sice pravdu, ale jen částečně. Takové „hráškové rizoto“ bude chutnat divně, podobně jako navenek divně působí fundamentalismus.
Pokud Bibli používáme primárně jako válečný nástroj, hodně se ochuzujeme. Bible je více než meč nebo šíp. Je to zdroj inspirace pro náš život, kniha přinášející nejedno svědectví o tom, že vztah s Bohem je někdy komplikovaný a že život vůbec není černobílý. Čím to je, že si fundamentalisté nechávají biblické poselství takto ochudit a živí se „hráškovým rizotem“? Günther Hole konstatuje, že za fundamentalistickými postoji je skrytá jedna základní emoce, a to strach. Fundamentalisté se bojí omezenosti lidského poznání a z něj pramenící nejistoty. Bojí se pestrosti biblického poselství a nedokážou unést jeho šíři. Proto raději dávají přednost iluzorní jistotě, bezpečí a zjednodušeným poučkám – a v nich se snaží zabarikádovat.
Fanatikům schází hranice
Dalo by se říci, že náboženský fanatismus je snahou prosadit fundamentalistické myšlenky s brutální důsledností. Hole hovoří o trvalé neschopnosti dialogu a kompromisu s jinými systémy a lidmi. Fanatik s nimi bojuje jako s vnějším nepřítelem pomocí jakýchkoli prostředků, a co je zajímavé – v souladu s vlastním svědomím. Fanatik je tedy přesvědčen, že jedná správně.
Jde o zvláštní formu náboženského vzrušení: fanatik si iluzorně myslí, že je ztotožněn s Božími záměry, což mu dává „právo“ prosazovat vlastní myšlenky i násilím. Není schopen diskuse, naslouchání argumentům druhého ani empatie. V podstatě mu chybí to, čemu v psychologii říkáme hranice. Nemá jasně dané hranice mezi sebou a druhým – proto všichni musí být stejného názoru jako on. Nemá ani stanovené hranice mezi sebou a Bohem, nechce si přiznat, že Boha na této zemi poznáváme postupně a nedokonale. Nalhává si, že on už je s Bohem v dokonalé jednotě, a to ospravedlňuje jeho – často nelidské – jednání. Vždyť: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“