Když chybí špatné bakterie
Vydání: 2006/24 Pastorační reforma, 14.6.2006, Autor: Aleš Palán
Příloha: Doma
Univerzitní profesor PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. (*1925) pochází z Třebenic v Českém středohoří. V 17 letech se dostal do nacistického koncentračního tábora, později pracoval tři roky na dole Prago IV na Kladně. Po ukončení studií patnáct let pracoval ve výzkumu psychologie práce a dalších třicet let v oboru klinické psychologie v Institutu pro další vzdělávání lékařů. Je autorem řady vědeckých a popularizačních knih.JARO KŘIVOHLAVÝ
Nakolik psychika podmiňuje fyzické zdraví?
Hodně jsem se zabýval otázkou stresu a nakonec jsem došel k závěru, že stres v hloubi duše pramení ve vertikále. Stres se hromadí, pokud člověk nemá ujasněné nadějné a smysluplné základní směřování svého života a není s ním vyrovnán. Na druhé straně jdou dnešní poznatky o stresu tak daleko, že jsou lidé, kteří mají odvahu říci, že stres je možno diagnostikovat v pozadí téměř každé nemoci.
Co byste řekl vy?
Řekl bych to velmi opatrně s použitím krásného anglického termínu triggers. Oč jde? Když máte v ruce pušku a chcete vystřelit, musíte zmáčknout spoušť. Podobně stres spouští nemoc. Velice zřetelně se to projevuje u rakoviny. Ve Švédsku vzali skupinu žen, kterým zemřel manžel na rakovinu, a zjišťovali, jak často se u nich objevila rakovina v porovnání se skupinou žen, kterým manžel na rakovinu nezemřel. Zjistili, že výskyt rakoviny u první skupiny žen je 3,5x vyšší. Potom se šlo ještě dál: zjišťovalo se, do jaké míry se vdovy se smrtí svého muže vyrovnaly. Výzkumy, které trvaly mnoho let, prokázaly, že rakovina se mnohem častěji vyskytla u žen, které se se ztrátou manžela nevyrovnaly. A to už jsme v oblasti duchovní.
Proč lékaři mnohdy odmítají souvislost mezi fyzickou nemocí a psychickým i duchovním stavem člověka?
Pravdou je, že se tomu někdy až vysmívají. Ale my se obvykle vysmíváme právě tomu, čemu nerozumíme.
Je to dáno jejich ateistickou výchovou?
Bylo by krásné říci, že ano. Myslím si ale, že je to trošku složitější. Jsou věci lehké a věci těžké. Mým koníčkem je hra na housle, mám balíky not a rozděluji je na skladby pro mě hratelné a už nehratelné. Ty jsou krásné, ale pro mne moc těžké. Když lékař prohmatává břicho, říká: „Tady jsou játra, tady ledvina...“ To je přirozený způsob jeho uvažování, může si na ty orgány máknout, chápe je, pohybuje se – obrazně řečeno - v hratelných notách. Pak ale přijdou věci pro něho těžko hratelné: psychosomatika a duchovní směřování k vertikále.
Existují např. pacienti, kteří mají problémy se zády, a žádný ortoped není schopen najít nic znepokojivého. Na rentgenu je všechno v pořádku, ale člověka ta záda pořád bolí.
Jistě. Něco na něm leží, něco nese na svých bedrech a vyjadřuje to svým způsobem - bolestí. Masáže jsou samozřejmě dobrá věc, ale vyřeší vše? Ještě markantnější příklad může být s dýcháním u astmatiků. Mám přítele v Oslu, který se zabývá právě psychikou a duchovní stránkou u astmatu. Pacienti špatně dýchají, dusí se, trápí se a žádné „špatné“ bakterie se přitom nikde nenajdou. Jakou ale můžete najít bakterii v případě, že muž má svého boha v zisku a jeho manželka chce žít romantický život a má ráda umění?!
Úsloví, která někdy bezděčně používáme, v sobě nesou hlubokou moudrost. Říkáme: nechci tě ani vidět, nemůžu to vydejchat, mám tě plné zuby. To asi nejsou jen náhodné výroky.
Je jich celá spousta: leží to na mně, jsem toho plný a nemohu se ani nadechnout, leží mi to na bedrech... Naši předkové vztah mezi tělem, psychikou a duchovní životní orientací cítili a uměli ho výstižně pojmenovat. Sdílet článek na:
