Každý chvilku tahá pilku

Vydání: 2020/43 Nabídnout ruku k pomoci, 20.10.2020, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma 43

Distanční výuka je zpět. A není vzácným jevem, když se z dětských pokojů stávají nory plnící se špinavým nádobím a nepořádkem, který prorůstá do celého bytu nebo domu.


Naučit se pracovat. A dokonce okoukat dovednost od rodičů nebo prarodičů a pak se do díla pustit samy. To všechno jsou cenné zkušenosti, které přirozeně pomáhají zrání a růstu dětí – shodují se odborníci. Snímek Pixabay


Nejedni rodiče to dobře znají: přijdou utahaní z práce a první, nač narazí, je binec. Není divu, že spustí lamentaci. Jak potomka pozitivně povzbudit, aby přiložil ruku k dílu? Nejdříve se kousnout do jazyka, jak se říká. „Začněme popisem svých pocitů: Nechci ti nadávat a vyčítat, ale tohle není dobré. Máš nápad, jak zařídit, abys byl k nepořádku pozornější? Přejděme do partnerské role a poslechněme si, jak by si dítě představovalo úklid, co by pro to mohlo udělat. Dobré je ohraničit úklid časem, stanovit horizont: Až přijdu domů, nechci být hned naštvaná, ukliď si tu do té doby,“ nabízí řešení Hana Imlaufová z pražské Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny. Jak říká, zvláště v době koronavirové je důležité, aby děti měly pevný režim dne, a doporučuje stanovit v něm vedle času na učení, zábavu a společnou modlitbu i domácí práce. Pro všechny děti. Každý má mít podíl na starosti o společný domov.

Notorickým příznakem domácích prací je jejich „sisyfovský“ rozměr. Umyje se nádobí – ale vzápětí se zase zašpiní. Zamete se podlaha – a za půl hodiny jakoby se nic nestalo. Navaří se – a všichni to rázem snědí. Frustruje to často i dospělé, o dětech, tím spíš o adolescentech ani nemluvě. „Připomínejme sobě i dětem, že této únavné činnosti se v životě nikdo nemůžeme vyhnout. Pojmenujme to. Úkolem rodičů je jít příkladem a děkovat si vzájemně za všechno, co pro sebe děláme, ocenit to. Tatínek může říct: Díky, maminko, že jsi uvařila, my se teď postaráme o nádobí,“ zdůrazňuje Hana Imlaufová. A někdy je podle ní dobré dát dítěti za pravdu: „Mě taky štve pořád umývat záchod, když bude zas špinavý, ale někdo to dělat musí.“

Ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a jeho bratr, tepelský opat Filip shodně popisují svou zkušenost s výchovou rodičů k podílu na společném životě rodiny. „Když bylo potřeba něco udělat, tatínek i maminka nás přizvali k práci. Ptali se nás: Kdo se toho ujme? Kdo si to vezme za své?“ vzpomínají bratři František a Filip Lobkowiczovi.

Za pravdu jim dává psychiatr Peter Pöthe, který se zaměřuje na vývojovou psychologii dětí (níže s ním přinášíme rozhovor): „To přeci dítě posiluje. Kdo doma pracuje, je v jádru lépe připravený na život, naučí se, že se může ujmout situace, prokázat kompetenci, něco udělat. Takové děti bývají odolnější, samostatnější a tím pádem schopnější než děti, po nichž rodiče nic nevyžadují.“

JIŘÍ MACHÁNĚ



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 20 11. – 17. května 2021

Statečný patron lidí od vody

Na konci května uplyne 300 let od blahořečení sv. Jana Nepomuckého. Slavit se bude nejen v jeho rodném Nepomuku.

celý článek


Síla, kterou má jednota

Desítky duchovních různých církví se 8. května připojily ke společné Deklaraci smíření v Praze na Bílé hoře, kde se před 400 lety odehrála známá bitva.

celý článek


Soudce, který se nebál mafie

Nového patrona mají od minulé neděle právníci a soudci. Je jím Sicilan Rosario Livatino, kterého pro jeho důslednou službu spravedlnosti zastřelila mafie Stidda v září 1990.

celý článek


Konfrontační styl je zničující

Publicista, pedagog, skaut, mediální analytik, člen redakční rady Perspektiv KT JIŘÍ ZAJÍC slaví sedmdesátiny. Některé své životní role a postřehy přibližuje v rozhovoru.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay