Kam vede věda bez lásky

Vydání: 2021/30 Malé farnosti, které v létě ožijí, 20.7.2021, Autor: Lubomír Mlčoch

Příloha: Perspektivy 30

V evropských společnostech je na ústupu náboženský pohled na svět i optimismus, že vědy garantují lidský rozvoj. Jak se to mohlo stát? I to je otázka, kterou promýšlejí současní papežové. Kde hledat naději?


Hromadění zisku a neustálý pokrok bez ohledu na ostatní, to je spirála (větší než toto schodiště londýnské radnice), před kterou varují papežové. Ilustrační snímek Wikimedia Commons

Přelom v soudobých dějinách učení církve o společnosti nastává s nástupem velkého teologa naší doby na papežský stolec. Joseph Ratzinger byl ještě u toho, když Druhý vatikánský koncil vyjádřil v pastorální konstituci Gaudium et spes dějinný optimismus o vztahu vědy a víry. Po letech však musel konstatovat, že Evropa Benedikta z Nursie zrodila kulturu nepřátelskou nejen vůči křesťanství, ale i vůči náboženskému pohledu na svět vůbec. John W. O´Malley ve svých Čtyřech kulturách Západu rozlišuje mezi unikátní kulturou prorockou odkazující k Jeruzalému a třívrstvou kulturou odkazující k antickým Aténám: akademické profesionální vědě, humanistické literatuře a artistickému jevišti a architektuře.

Ratzinger je doma v akademické vědě, ale současně už jako papež nese odpovědnost za budoucnost prorocké kultury. Teolog s výjimečnou erudicí vstoupil na pole pozemských skutečností. Klíčový je vztah pravdy a lásky: perspektivu sv. Pavla (Ef 4,15) – pravdy v lásce – doplňuje o perspektivu lásky v pravdě. A tady je neuralgický bod diagnózy krize: zatímco „láska je základní cestou sociální nauky církve“, ve vědě je „láska sprosté slovo“. Tento autentický výrok společenského vědce jakoby potvrzoval varování jedné z prvních františkánských konstitucí – „věda bez lásky nevzdělává, ale naopak v mnoha případech působí ničivě“; zcela jistě v sociologii a ekonomii rodiny, kde hluboké nedorozumění zaznělo. Perspektiva transcendence se vzkříšením těla je však kamenem úrazu. O tom se mohl přesvědčit již Šavel – Pavel z Tarsu, když přišel do Atén. A na přelomu 3. milénia se symbolicky opět v Aténách sešli zástupci univerzit evropských metropolí, aby debatovali o kořenech evropské identity. Argumentaci o potřebě návratu ke křesťanským kořenům se od grémia akademických vědců dostalo nápadně podobné odezvy, ono „přijdeme si tě poslechnout někdy jindy“.

Nezájem o společné dobro

V encyklice Benedikta XVI. Caritas in veritate se ukazuje, že východiskem k dialogu i k řešení společenských problémů jsou otázky antropologické povahy: kdo je člověk, jaký je smysl jeho pobývání na tomto světě, k čemu je tady. Benedikt XVI. hovoří o diktatuře relativizace pravdy v naší současnosti; lhostejnost k pravdě až odmítání pravdy je osudovým ohrožením naší civilizace. Kultura bez pravdy se mění na kulturu bez lásky. Bez pravdy, důvěry, bez lásky k pravdě neexistuje společenské svědomí ani odpovědnost. Jednání se stává hříčkou soukromých zájmů a logiky moci, což má rozkladné účinky na společnost (C in V čl. 2). Ve společnosti chápané jen jako konglomerát zájmových skupin není místo pro koncept společného dobra, úhelný kámen sociální nauky církve – dnes už v globálním měřítku.

K věrohodnosti pravdy přispívá její přesvědčivost a opravdovost v praktických souvislostech života společnosti, tak jako její selhání má naopak za následek krizi důvěry. Finanční a ekonomická krize vzniklá v USA stačila ve Velké Británii zcela rozvrátit předchozí konsensus na liberální doktríně. V sociální encyklice Benedikta XVI. nacházíme pozitivní řešení, první ohlasy idejí hnutí Fokolare a k němu se hlásících vědců. Italové Zamagni a Bruni psali o trhu jako vícerozměrné kultuře, o ekonomii společenství a dárcovství, o ceně nezištnosti. Tito dva hráli také rozhodující roli při online setkání mladých v Assisi Františkova ekonomika, které svolal již současný papež.

Teologická antropologie jako východisko pro teologii pozemských skutečností tvoří základ sociální nauky již v Kompendiu věnovaném Janu Pavlu II. Láska v pravdě hlásaná v kultuře k pravdě již lhostejné, či dokonce nepřátelské však oslovuje jen ty, kdo mají uši k slyšení. Racionalita ekonomického kalkulu moci peněz je hrozbou v planetárním měřítku. Zmíněný O´Malley věnuje kultuře byznysu jen jednu poznámku. Byznysem Ameriky je byznys – i univerzity (jejichž byznysem je odhalování pravdy) si volí rektory schopné získat peníze, mají-li se udržet v byznysu vědy. Slova nás zrazují, prozrazují Achillovu patu společnosti vědění. Krize kultury je i krizí pokročilé vědy – a kajícně je třeba vyznat: my křesťané jsme při tom také asistovali.
 

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

LUBOMÍR MLČOCH. Autor je profesorem ekonomie, působil jako děkan FSV UK. V letech 2008–2018 byl členem Papežské akademie sociálních věd.

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 49 30. listopadu – 6. prosince 2021

Za svobodu vyznání

Už počtvrté se v Česku konala připomínka pronásledovaných pro víru Červená středa. 130 míst se zapojilo, červeně byl poprvé nasvícen také Mariánský sloup nebo česká…

celý článek


Synoda už běží napříč diecézemi

Synodální proces se už rozběhl v celé řadě farností. Zjišťovali jsme napříč diecézemi, kolik skupinek se již přihlásilo.

celý článek


Setkává se s námi tam, kde jsme

Adventní čas, do něhož jsme vstoupili, je spojený nejen s očekáváním, ale i s Izaiášovým motivem cesty. „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí…

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay