Jsem vdaná a myslím na předchozí známost....
Vydání: 2006/10 Kostel jako obřadní síň?, 6.3.2006, Autor: Jeroným Klimeš
Příloha: Doma
Jsem dva roky vdaná. Jsme s manželem, myslím, spokojený pár a vzájemně se doplňujeme. Jen mě občas trápí mé vzpomínky na předchozí známost, která byla poměrně krátká, ale velmi intenzivní. Známost jsem ukončila kvůli vztahu, který jsem pak navázala se svým stávajícím manželem. Cítím se z tohoto občasného vzpomínání provinile vůči manželovi a někdy mě napadá, jestli to vlastně také není jistý druh nevěry, i když se odehrává jen v mé mysli.
Tyto jevy lze hodnotit, teprve když jim dobře rozumíme. Existuje totiž propastný rozdíl mezi silami, které partnery mezi sebou odpuzují, a silami, které je k sobě poutají. Odpudivé síly - zlozvyky, nepříjemnosti, vzájemná ublížení ap. jsou často velmi intenzivní, ale jak jsou silné, tak i rychle odeznívají. Sloužily totiž odnepaměti k sebezáchově. Na druhé straně přitažlivé síly jsou sice slabší, ale působí na dlouhou vzdálenost i čas. Jejich úkolem je přitahovat partnery k sobě i po dlouhém odloučení - bez ohledu na to, zda toto odloučení představoval dobrovolný rozchod, nebo je vynutily okolnosti. Něco nehmatného totiž táhlo muže k jeho ženě a dětem, i když se kvůli válce neviděli třeba deset let. Tyto děti, a tedy i geny takových vracejících se rodičů, měly větší šanci na přežití.
To, co nyní zažíváte, jsou tedy zbytky přitažlivých sil. Ty působí dlouhý čas a nejde je utnout silou vůle. Proto taky rozchody trvají tak dlouho. Tři roky - žádná doba. Protože tyto přitažlivé síly není možno vymazat z hlavy, usilujeme v terapii spíše o to, aby poklesla jejich intenzita. Ony pak přestanou člověka obtěžovat. Chceme-li pochopit, co znamenají, musíme znát dvě pravidla - zaprvé podvědomě si je vyvoláváme, když nám něco chybí, a zadruhé pravidelným vybavováním se stávají symboly pro určité situace. Pozorujte chvíle, kdy se vám tyto vzpomínky vloudí do hlavy. Jakmile je přistihnete, zkuste se zeptat sama sebe: „Na co jsem myslela poslední tři minuty? Proč se mi vybavují právě teď, a ne například před třemi hodinami?“ Pokud to děláte dostatečně dlouho, všimnete si zákonitostí, které jsou pak klíčem k pochopení těchto stavů. Například vybavujeme-li si je ke konci pracovní doby nebo k večeru, pak jsou příznakem únavy. Místo jejich analýzy je tedy lepší jít si odpočinout. Pokud se vybavují, když jsme sami, pak jsou příznakem samoty a touhy po blízkém člověku. Pak je nejlépe zvednout telefon a zavolat stávajícímu partnerovi. Stejně tak mohou být projevem touhy po dětech, nedostatku sexu a podobně.
S výčitkami opatrně. Právě pocity viny mohou tyto vzpomínky živit. Například pokud má stávající partner sklony k vyčítání a moralizování, mohou tyto vzpomínky nabírat na intenzitě a vy můžete mít pocit, že jsou neovladatelné. Tedy to, co je mělo zastavit - pocity viny, je naopak rozdmýchává. A protože hrozí nebezpečí takovýchto bludných kruhů, vždy je třeba zjistit, co za těmito vzpomínkami ve skutečnosti stojí. Když uspokojíme zdrojovou potřebu, tyto vzpomínky zeslábnou a přestanou nás obtěžovat.
JERONÝM KLIMEŠ, psycholog
Sdílet článek na:
