Je pěkně, proč nejdeš ven?
Vydání: 2021/22 Čeští bohoslovci ministrovali papeži, 25.5.2021, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma 22
Takovou otázku, a pak i rozkaz zaslechlo od rodičů v těchto dnech mnoho dětí, které se stále nedokážou odtrhnout od všemožných obrazovek. Návyk z časů lockdownu půjde odstranit jen pomalu.
Fotbal, nebo mobil? Možná počkám, až co táta. Ilustrační snímek Pixabay.com
Obecně všichni víme, že pohyb je pro všechny lidi životně důležitá věc. Není proto divu, že když se uzavřely stadiony, bazény, ski-areály, sportovní haly, mnoho dětí upadalo do depresí. „Mnohokrát jsme s rodiči řešili, jak jim pomoci. Jenže nebylo co doporučit. Běhat po zahradě sem a tam? Nebo jít ven na procházku do přecpaného parku, když jsme neustále slyšeli vyrování: „Zůstaňte doma!“ a ve společnosti panoval strach z nákazy?“ shrnuje své zkušenosti dětská psycholožka Marta Luzarová z Ostravska.
Nerada vzpomíná na poslední měsíce, kdy rodiče, kteří se snažili žít normálně a dětem umožňovali aspoň nějaký pohyb venku, byli pranýřováni – byť šlo o pouhé sáňkování na sídlišti, rodinné lyžování, víkend na chalupě. Podle ní ani teď ještě není situace dobrá: rodiče nevědí, co mohou a co ne.
Jinak je na vesnici, kde je snazší být jen tak venku, a jinak ve městě. Ale dohromady snad platí, že nejvíc táhnou rodinné příklady a že návyk „být venku“ je dobré u dětí pěstovat od malička. „Pokud rodiče posílají děti ven a sami dřepí doma u televize či mobilu, mohou se třeba stavět na hlavu, ale děti budou dělat primárně to, co vidí u nich,“ podotýká psychoterapeut a otec malých dětí Jakub Hučín, který žije a pracuje poblíž Prahy. „S podporou venkovních aktivit u dětí jsme začali už odmalička. Moc rád jezdím na kole po okolních lesích a všechny naše děti jsme vybavili dobrými koly, takže samy hlásí, že chtějí jet se mnou.“ shrnuje Hučín své zkušenosti a dodává, že samozřejmě u dětí také zápasí s jejich tendencí vysedávat u počítače.
Doma proto zavedli dobré pravidlo: děti se mohou dívat na filmy nebo hrát si hry na mobilu tak dlouho, jak dlouho byly ten den venku, bez ohledu na počasí. „Navíc se často stává, že je to venku s kamarády nakonec natolik baví, že na sezení u počítače nebo mobilu ani nezbyde čas,“ dodává psychoterapeut a připomíná tak radu nejdůležitější: je dobré mít kamarády, kámoše, přátele i přítelíčky, party a partičky – zkrátka vrstevníky, se kterými nás bude bavit „být venku“, hrát si, možná i trochu zlobit, hlavně ale běhat, hýbat se, poletovat, tedy žít.
KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
