Vydání: 2023/12 Na cestě ke křtu, 21.3.2023

Příloha: Doma 12

„Chystání přednášek nebo besed může být aktivita zábavná, dobrodružná, občas adrenalinová a náročná – nestřídmě požírající čas i nervy pořadatelů, současně však vykoupená slastným pocitem z vydařené a užitečné práce, jejíž výsledky uvidíte přímo na posluchačích a hostech,“ myslí si Petr Maliňák, který více než deset let zajišťuje technické zázemí přednášek SaVIO (Salesiánských vzdělávacích a inspirativních okruhů) v Salesiánském středisku mládeže v Brně-Líšni. Při plánování takových programů je podle Maliňákových zkušeností nejprve dobré položit si otázky: Proč je chceme pořádat? Pro koho? A máme nějakého „chlebodárce“, který poskytne prostory, případně pomůže dotovat jejich provoz?
Místo pro přednášky je vhodné vybírat s ohledem na plánovanou návštěvnost. „V případě skromnějšího záměru (10–20 lidí) skvěle postačí menší (farní) místnost s flipchartem a projektorem. S většími ambicemi ovšem nároky na vybavení rostou, zejména s ohledem na nezbytné kvalitní ozvučení – nejlépe s pomocí bezdrátového mikrofonu v klopě. Větší sály také vyžadují ozvučení posluchačů z publika v diskusi s hostem – na to se zase lépe hodí bezdrátové mikrofony do ruky,“ radí Maliňák.
Čas konání je dobré zvolit tak, aby spadal do volného času cílové skupiny. Jiné časy budou vhodné u studentů, jiné u maminek s dětmi nebo u seniorů. Celková délka i s diskusí by pak neměla překračovat dvě hodiny.
Program má inspirovat nebo vzdělávat a být živý. Záleží i na tom, zda poskytneme celý čas jen hostům, nebo vymezíme nějakou část pro dotazy posluchačů. Pokud se rozhodneme přednášku nebo besedu moderovat, je důležité si vše dopředu připravit. Navíc by moderátor měl mít zvučný a příjemný hlas a nezadrhávat v řeči.
Oslovit co nejširší veřejnost
Už zmíněná problematika financování souvisí s celkovou vizí programů. „Počítáte s přednáškami dotovanými, nebo si na sebe budou muset vydělat samy ze vstupného? Pokud cíl představuje také výdělek, pak není od věci pořádat přednášky ambicióznější – tj. zvát známé hosty a zaměřovat se na aktuální témata, zkrátka oslovovat co nejširší veřejnost. Příspěvky z vysoké návštěvnosti pak dokážou nastavit trvale samofinancovatelný model,“ vysvětluje Petr Maliňák.
Aby se informace o plánovaných aktivitách dostaly k cílové skupině, je nutné včas připravit vhodnou propagaci. Základem by měl být samostatný web a profil na sociálních sítích stejně jako klasická tištěná reklama – plakátky v místech, kde se pohybují potenciální návštěvníci. Pořádáte-li programy primárně pro farnost, pak jsou výbornou formou propagace ohlášky po mši svaté nebo farní nástěnky. Ne všechny komunikační kanály jsou přitom vhodné pro všechny – např. zastoupení seniorů na sociálních sítích bude nepoměrně nižší než u vysokoškoláků. „Výhodné je pořádat akce pravidelně, ideálně ve stejné časy na stejném místě. Návštěvníci si na to zvyknou a sami pak aktivně program vyhledávají,“ doporučuje zmiňovaný organizátor.
Návodů, jak si vytvářet stálé návštěvníky, může ovšem podle něj být vícero: nahrát audiozáznam a zveřejnit ho jako podcast třeba na platformě Spotify nebo udělat totéž s videozáznamem na YouTube. „Tam může virtuální návštěvnost dosáhnout i statisícových čísel – což samo o sobě vytváří jedinečnou příležitost pro další propagaci programu,“ uzavírá Maliňák.
Nebýt jen pro „kostelní“
Diskusní a přednáškové programy se odehrávají i v další z velkých pražských farností, při kostele sv. Františka z Assisi na Chodově. V tamním Komunitním centru Matky Terezy už přes deset let běží cyklus Zastavení u Matky Terezy, který každý měsíc zve k rozhovorům osobnosti z oblasti kultury, vědy a společenského života. „Začínalo se skromně, vždy jsme se ale snažili oslovovat ty, kteří by měli čím obohatit naše obzory,“ vzpomíná tamní pastorační asistentka Vlasta Hamalová, která má na starost i propagaci zmíněného cyklu.
Osmičlenný tým pořadatelů tvoří mimo ni moderátor, technici, kteří se starají o přenos na farní YouTube kanál (program se totiž za pandemie zcela přesunul do online prostoru a dnes funguje obojí formou), a lidé, kteří komunikují s hosty, rešeršují a připravují témata. „Určitě hosty neoslovujeme náhodně, ale hovoříme v týmu o tom, co lidé ve farnosti a společnosti právě řeší. Už od začátku jsme měli cíl, aby to nebylo jen pro ‚kostelní‘. Od pandemie už to nejsou pouze přednášky a následné diskuse, jako tomu bylo dříve, ale profesionálně připravené rozhovory,“ upřesňuje Hamalová. Lituje přitom, že lidé po covidové pauze „nenaskočili“ zpět do programů naživo a v komunitním sále tak nezřídka sedí jen pár posluchačů, zatímco na YouTube sledovanost stoupá. „Je to velká škoda, že se nevyužívá možnosti přímé interakce s hostem,“ dodává.
Zajímavé osobnosti poznává při zvučení pořadů i Vojtěch Zlatuška, pro něhož je dosud největší výzvou tvorba titulků pro online stream. Moderátor Tomáš Mančal zase po otázce na „vysněného“ hosta považuje za takového skoro každého: „Obecně se strašně nerad ptám na osobní věci – cítím jakýsi ostych. Když ale někdo přijde do našeho pořadu, dává k těmto otázkám jasné svolení, a můj ostych je rázem pryč.“ Dodává, že nejtěžší pro něj je udělat si včas dostatek času na přípravu. „A spíš v legraci bych řekl, že nejnáročnější je pro mě smířit se s tím, že ten pořad nikdy nebude tak dobrý, jak ho dělají špičky v oboru – třeba Václav Moravec,“ uzavírá s úsměvem.