Představte si, že by na celé Moravě byla jediná střední škola. Taková je situace v regionu kolem středoafrického Bozoum, kde funguje pouze střední škola St. Augustin provozovaná zdejší karmelitánskou misií.

 

Budova školy, kterou SIRIRI postavila na misii v Bozoum.

 

Školu navštěvuje 220 studentů. Má sedm ročníků po vzoru francouzského vzdělávacího systému. Do čtyřleté collège jdou studenti po skončení prvního stupně základní školy, další tři ročníky tzv. lycée je dovedou k maturitě. Učí se předměty podobné těm na našem gymnáziu, nechybí mezi nimi ale třeba základy ekonomie a účetnictví, které jsou trochu praktičtější. Na rozdíl od našich gymnázií totiž jen malé množství absolventů může pokračovat na vysoké škole. Ve škole kromě šesti učeben najdete laboratoř, knihovnu, sborovnu a ředitelnu i počítačovou učebnu.

 

Dostat se na střední školu samozřejmě vyžaduje značné úsilí, studenti musejí projít přijímacími zkouškami. Mnoho z nich přichází do školy z velké dálky a během školního roku bydlí na přilehlém internátu. Ten se skládá z budovy pro chlapce a pro dívky, na dvorku mezi nimi je venkovní kuchyně, kde si studenti sami vaří ze surovin dovezených z domova.

 

Školu provozuje karmelitánská misie. Učitelé jsou Středoafričané.

 

Škola? Kvalitní i krásná

 

SIRIRI tuto školu dlouhodobě podporuje, a to velmi různorodě. Několik let přispívá na její provoz, dva z dobrovolníků zde jeden školní rok vyučovali. Od otevření školy v roce 2007 bylo jasné, že se brzy bude muset řešit chybějící kapacita. Misionáři poprosili o spolupráci jednoho ze zakladatelů SIRIRI architekta Karola Böhma, který se svou ženou Ludmilou odjel v roce 2011 řídit stavbu nové školní budovy.

 

„Projekt a plány vznikaly na dálku a podíleli se na nich čeští architekti. P. Aurelio (představený karmelitánské misie v Bozoum, pozn. red.) již na začátku vyslovil přání, aby budova školy byla krásná. Aby v lidech vzbuzovala pozitivní vztah ke krásným věcem. Celá stavba byla jedno velké dobrodružství a já jsem si konečně ve své praxi zkusil, jaké to je, něco vymyslet, navrhnout a pak v extrémně primitivních podmínkách s nedostatkem materiálu postavit,“ vzpomíná po letech Karol Böhm.

 

SIRIRI hradí provoz

 

Jako v ostatních misijních soukromých školách se i v této platí školné (v přepočtu cca 1 000 Kč za rok). Jeho výše pro rodiče nepředstavuje existenční problém, přesto je tato podmínka studia velmi důležitá. Lidé si více váží pomoci, na níž se sami podílejí. A když rodiče dětem školné zaplatí, velmi hledí na jejich docházku a výsledky ve škole. Škola se snaží, aby do ní mohly chodit i děti z velmi chudých poměrů. Ve školním roce 2015/16 SIRIRI podporuje například sedm sirotků, kteří tuto školu navštěvují.

 

Školné nicméně samo o sobě roční náklady na provoz školy nepokryje. Proto SIRIRI po dostavení nové budovy nejen pomohla s náklady na výbavu školy, ale také se zavázala dlouhodobě podporovat provoz jako takový, a to částkou 240 000 Kč ročně.

 

S maturitou na pole

 

Nabízí se otázka, k čemu je mladému člověku maturita v zemi, kde 90 % lidí stejně pracuje v zemědělství. Letos v červnu úspěšně složilo v Bozoum maturitní zkoušku prvních 24 studentů. Ti si během posledního ročníku v malých skupinkách za pomoci učitelů připravovali projektový záměr, a to v oblasti zemědělství, chovatelství, informačních služeb nebo obchodu. Z vypracovaných projektů vznikly malé firmy, tzv. start-upy. Studenti tedy získávají jedinečnou možnost využít ihned po studiu nabytých zkušeností a dovedností.

 

Bývalý student Rollin si tak mohl otevřít lékárnu, centrum informačních služeb provozuje zase Ulrich Sylvère, Peo Amos si zařídil prodejnu nápojů, další se věnují zemědělství či různým oblastem obchodu. I zde ale platí pravidlo, že se na podporovaném projektu musí sami finančně podílet. Část podpory je totiž tvořena půjčkou, kterou absolventi po rozběhnutí živnosti budou postupně splácet. Vrácené peníze poslouží pro projekty příštích absolventů.

Terezie Imlaufová