26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jak nejlépe na adventní věnec?

30. 11. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/49 Uzdravování rodových kořenů, 30.11.2011

Příloha: Doma

Tradice adventních věnců, které zdobí dveře domů nebo stoly v našich domovech, není u nás příliš dlouhá. Masově se začala objevovat až po roce 1989. A lidí, kteří v ní našli zalíbení, je čím dál víc.

Patří k nim i Monika Tichá z Olomouce. „Poprvé jsem adventní věnec viděla v zahraničí. Zdálo se mi to jako moc pěkná tradice, takže jsem si pak doma našla veškerou dostupnou literaturu a začala se sama pokoušet o upletení a nazdobení takových věnců. Když už mi to trochu šlo, přizvala jsem přátele – a i těm se to moc líbilo. A skončilo to tím, že dnes pořádám kurzy výroby adventních věnců pro různé instituce, pro školy i pro skupiny maminek s dětmi,“ popisuje Monika Tichá, místopředsedkyně sdružení YMCA Olomouc. Právě v olomoucké YMCE probíhají takové kurzy každým rokem. Monika Tichá vždy připraví potřebný materiál a trpělivě pak vysvětluje, jak na to. „Nejlepší je vyrobit věnec asi týden před začátkem adventu. Dřív to nemá cenu, věnec zbytečné čeká a osychá. Pokud jsme nedočkaví, můžeme si udělat věnec třeba na venkovní dveře,“ říká Monika Tichá. Když věnec naopak před první adventní nedělí nestihneme, jistě stojí za to své zpoždění „dohnat“. Za nejvhodnější materiál na věnec považuje Monika Tichá neopadavé jehličnany: borovici, jedli, tis, zerav. „Nejlepší je, když nějaký pěstitel prořezává zahradu – nic se pak zbytečně neničí, všechno najde své uplatnění. Nemám moc ráda smrk, jednak píchá a jednak brzy opadá. Lepší je stříbrný smrk a výborná je jedle, která má ploché větvičky – věnec je pak takový hladký. Kdo má radši něco střapatějšího, může zvolit třeba černou borovici. Pak je ale vhodnější udělat věnec o větším průměru,“ radí Monika Tichá.

Základem je korpus

Základem věnce je polystyrenový korpus, který běžně koupíme v květinářství nebo zahradnictví. Je možné ale použít také korpus slaměný, proutěný nebo i drátěný. Ze zeleného krepového papíru si pak nastříháme pruhy, kterými korpus obalíme (kromě toho slaměného). Monika Tichá si předem připraví kytičky nastříhaných zhruba dvaceticentimetrových (podle velikosti věnce) větviček – vždy tři stáhne k sobě drátkem. Kytičky pak připevní ke korpusu, pokaždé jednu zvenku, jednu shora a jednu zevnitř. Vše pečlivě omotává drátkem. Takto postupuje, dokud není věnec celý pokrytý zeleným chvojím. Když se nám zdá, že někde nemáme chvojí dostatek, pomocí malého véčka z drátku, který zapíchneme přímo do korpusu, doplníme potřebné větvičky. „Drát je nejlepší včelařský, můžeme použít také zelený nebo černý vázací, který seženeme v železářství. Jednotlivé dekorace lze spojovat i drátkem měděným,“ dodává Monika Tichá s tím, že nerada používá tavicí pistoli. Ta se podle ní k přírodním materiálům příliš nehodí, navíc větvičky vždycky trochu spálí a je to pak i definitivní. Kdyby se nám přitavené větvičky nebo ozdoby později nelíbily, nemůžeme s tím už nic udělat.

Zdobení podle fantazie

Další fází je zdobení. Zde se otevírají široké možnosti pro fantazii každého, kdo si na výrobu věnce troufne. „Pěkné je připevnit mezi chvojí snítky břečťanu. Ke zdobení používám vlastně všechny možné přírodní materiály: vlašské nebo pekanové ořechy, borové šišky, kaštany, žaludy, otevřené skořápky bukvic, mandle ve skořápkách – ty si vždycky vozím z letních dovolených v přímořských krajích, ale seženou se už i u nás. Dále je to sušené ovoce, třeba řezy z citrusových plodů nebo kolečka z jablek. Když se tři svážou přírodním lýkem k sobě, udělá to vějířek, který je velmi dekorativní. Používám i malé otýpečky – lýkem svážu několik krátkých větviček bez jehličí. Pod ořechy někdy dělám z lýka i takové malé postýlky. Všechno připevňuji drátkem – ořechy se dají napíchnout, ale ostatní materiály raději drátkem omotám, aby se třeba celá jablíčka nezačala kazit. Šišky nebo ořechy můžeme i mírně pozlatit,“ popisuje výrobu dekorací Monika Tichá. Použít lze podle ní i domácí perníčky, z voskových plátků vykrojené hvězdičky nebo srdíčka, drátkované či skleněné vánoční ozdoby, šňůry korálků, šípky navlečené na provázku a jiné. Musíme ale použít dobře usušené plody, aby pak na věnci nezačaly hnít a černat. Můžeme využít i ozdoby keramické – věnec je pak díky jejich váze stabilnější. Vhodné jsou také stužky, nejlépe v barvě svíček. Klasikou jsou stužky červené nebo zlaté a stříbrné. Modré jsou studenější, ale v kombinaci se zlatou vypadají také pěkně. Výbornou dekorací je koření, třeba skořice nebo badyán, které věnec navíc krásně provoní. „Na podzim si občas děláme svařené víno. Celou skořici z něj pak vyjmu a použiji na zdobení. Uvařením ve víně navíc krásně změkne a dá se nakrájet do potřebných tvarů a velikostí,“ říká s úsměvem Monika Tichá.

…a svíčky nakonec

Úplně nakonec zasadíme do věnce svíčky. Nejvhodnější je koupit si kovové bodce i s kalíškem – dají se do věnce lehce zapíchnout a kalíšek zabrání prohoření. Ovšem je také možné udělat si hned na začátku do polystyrenu jamky, do nichž pak svíčky vsadíme. „Důležité je pořídit si dostatek stejných svíček, neboť nevypadá moc pěkně, když už dohořelé svíčky nahrazujeme jinými druhy. A rozhodně nikdy nenecháváme adventní věnec se zapálenými svíčkami bez dozoru,“ uzavírá Monika Tichá.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou