Vydání: 2018/9 Jak prožívají půst naši sousedé?, 27.2.2018, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Vždy záleží na tom, jak se s rodinou známe a o jakou nouzi jde. Když dokážeme odhadnout, co zrovna potřebuje a jak pomoc přijme, můžeme ji poskytnout přímo. Pokud rodinu, o níž si myslíme, že je potřebná, blíže neznáme, nebo bychom rádi někomu pomohli (zvláště teď v postním období), ale nevíme přesně komu a jak, sehrává Charita důležitou roli. Je prostředníkem mezi dárcem a obdarovaným. Má s poskytováním pomoci zkušenost a má vypracované postupy, jak rozpoznat, co je v konkrétním případě potřeba. Snaží se zabránit i zneužití pomoci.
Potřebné rodiny svůj stav většinou těžce nesou a samy si nedokážou o pomoc říct. Hlavně tatínkové mohou cítit jako velmi ponižující přijímat pomoc, přiznat si, že nedokázali rodinu zajistit, přestože jde často o nepříznivé okolnosti, které jejich stav zapříčinily, nikoliv jejich neschopnost. Někdy proto může být dokonce těžké takovou situaci rodiny vůbec rozpoznat a vysvětlit jim, že na přijetí nabízené pomoci není nic špatného, natožpak ponižujícího. Je třeba ke každému případu přistupovat velmi citlivě.
Ta škála je velmi široká – od potravin přes oblečení, školní pomůcky až po finance. Charita poskytuje pomoc ve všech těchto oblastech a hmotná pomoc je vždy doprovázena poradenstvím. Často je takové doprovázení důležitější než darované peníze. Měli jsme například rodinu, kde byla maminka na mateřské dovolené a děti trpěly alergií na lepek a další potraviny. Maminka nebyla příliš zběhlá ve vaření. Naším cílem nebylo nakupovat jim pravidelně drahé bezlepkové potraviny, ale především naučit maminku s touto dietou pracovat. Vyrazili jsme společně na nákup potravin, z nichž mohla pro své děti vařit, a naučili ji připravovat pokrmy chutné a ne tak finančně náročné.
Při poskytnutí přímé pomoci je potřeba postupovat uváženě. Může se nám stát, že rodinu zahrneme něčím, co zrovna nepotřebuje, nepovažuje za důležité nebo nedokáže úplně využít. Někdy by za danou investici raději nakoupila něco jiného. Třeba místo nové bundy a bot, které jim přineseme, by raději koupili dětem obědy do školy. Především vícečetná rodina by finance rozložila v rozpočtu jinak, než jak se domníváme my. Stalo se mi, že když jedna rodina s více dětmi obdržela od dárce větší množství oblečení, byla maminka vlastně nešťastná, protože nevěděla, kam to všechno uložit.
Štědrým lidem se někdy stává, že ve své snaze a dobrotě většinou neuvažují prakticky – chtějí dát všechno a raději víc a myslí si, že obdarovaní za to musejí být rádi.
Buďme přirození, naznačme, že říci si o pomoc není nic špatného nebo ponižujícího. Je třeba dělat to vždy citlivě a beze svědků. Můžeme třeba říci, že každý se někdy může dostat do svízelné situace a že máte informaci, že Charita by mohla pomoci nebo poradit. Povzbuďme je, aby to vyzkoušeli, že za zkoušku nic nedají. A třeba až sami budou v lepší situaci, mohou pomoc vrátit například tím, že podpoří někoho, kdo to zrovna bude potřebovat. Kontakt je šikovné předat napsaný na papírku, aby si ho daný člověk nemusel zapisovat a mohl si vše později v klidu promyslet.
Když někdo poskytuje rodině přímou pomoc, zásadně nemá takovou informaci šířit komukoliv dalšímu – například ve farním společenství. Ujistěte rodinu, která vaši pomoc přijímá, že to zůstane mezi vámi. Obrátí-li se taková rodina na Charitu, musí počítat s tím, že proběhne sociální šetření a že se budeme ptát na celkovou situaci rodiny. Veškeré informace jsou pro nás důvěrné. Bez výslovného souhlasu nikdy nikde nezveřejníme, komu a jak pomáháme.