Jak na dlouholetá manželství?
Vydání: 2016/51 Z Betléma na sváteční stůl, 13.12.2016, Autor: Kateřina Šťastná
Příloha: Doma
Jsou spolu padesát, šedesát nebo i více let. Už to není jako za mlada, ale mají se rádi a patří jeden druhému. Přes všechno dobré i zlé. Nepovažují svá manželství za idylická, ale přesto, když je vidíme, bychom si přáli „mít to taky tak“.
Po pětašedesáti letech manželství Jiří a Stanislava přiznávají, že je v těžkých chvílích držela nad vodou společná modlitba. Snímek archiv manželů Bártových
Jiří a Stanislava před nedávnem oslavili pětašedesát let společného soužití. Když se brali, byli, jak vzpomínají, zamilovaní až po uši. Paní Stanislavě bylo 18, Jiřímu 22 let. Také Ludmila a Václav, kteří jsou spolu 53 let, vzpomínají na počáteční velkou zamilovanost. „Především jsme si ale byli od počátku jisti, že jsme se vzájemně našli pro celý život,“ vzpomíná Václav.
Vlastními silami to nejde
Oba páry musely čelit v dobách reálného socialismu mnoha problémům – nejen proto, že nebyli ve straně, ale hlavně proto, že chodili pravidelně do kostela a vychovávali své děti ve víře. I jejich vztahy prošly řadou těžkostí a krizí. Pro Václava a Ludmilu byl zatěžkávající zkouškou sklon k alkoholismu, který společně překonali, ale také velmi vážná nemoc paní Ludmily.
Jiří a Stanislava zase bojovali se svými povahami: „Četli jsme článek, kde nějací manželé po šedesáti letech vzpomínali na svůj společný život a říkali, že se snad ani jednou nepohádali. Já bych naopak v našem životě možná nenašel den, který by byl bez hádky,“ směje se pan Jiří. A dodává, že se ale snažili nezůstat v konfliktu příliš dlouho, a když bylo nejhůř, požádali o pomoc někoho zvenčí – třeba rodiče.
Podporou v jejich vztahu jim byla také blízkost kněží, s nimiž se každodenně potkávali. Konkrétně pan Jiří vzpomíná velmi často na biskupa Karla Otčenáška, v jehož blízkosti mohl celé roky čerpat duchovní posilu. „Platí to, co se vždycky říkalo, že bez Božího požehnání je marné lidské namáhání. V tomhle světě, v tomhle životě se totiž nedá proplout jen vlastními silami,“ říká Jiří s tím, že se od začátku s manželkou modlili vkleče před obrazem Panny Marie a společná modlitba jim zůstala až dodnes. „Pokoušeli jsme se Pána Boha nezradit a on nám to vracel,“ prozrazuje tajemství jejich pětašedesátiletého manželství pan Jiří, trojnásobný otec, pětinásobný dědeček a osminásobný pradědeček.
Také Václava a Ludmilu stmelila společná víra. Vyprávějí, že každý byl vychovávaný v jiném vyznání – on v katolickém, ona v evangelickém. V době dospívání oba ve víře ochabli, ale pak k ní společně našli cestu v katolické církvi a předali ji i svým čtyřem dětem. „Chtěli bychom zdůraznit, že právě víra a v ní přijatá svátost manželství, modlitba, duchovní vedení a společenství tvoří ten nejspolehlivější základ, bez něhož by možná bylo naše manželství při mnohých obtížích ohroženo,“ říkají Václav a Ludmila a na závěr mají ještě jednu drobnou radu: „Určitým těžkostem ve vztahu se nelze čas od času ubránit, ale je třeba je řešit hned v zárodku a nikdy nenechat jakákoliv nedorozumění přerůst v permanentní stav, který se pak už může jevit jako neřešitelný.“
A je tu ještě jedna rada na závěr: Když se nám něco zvenčí jeví jako ideální, nemusí tomu tak být při pohledu zevnitř. Nicméně u pěkných, dlouholetých vztahů můžeme nasávat inspiraci.
Sdílet článek na:
