Vydání: 2017/11 Dobrou knihu letos „ulovil“ P. Jan Rybář, 14.3.2017, Autor: Marián Sekerák

Příloha: Perspektivy 11

Bohužel, mohli bychom dodat v tomto případě, protože nebezpečí, před nímž varují, na nás nově doléhá. Řeč je o jubilujících encyklikách (S palčivou starostí) a (Božský Vykupitel – O bezbožném komunismu).
Ta první, vydaná v originále německy – tedy ne latinsky, jak bývá zvykem – se datuje dnem 14. března 1937. Vyšla tedy v podstatě dva roky předtím, než nacistická armáda vtrhla do českých zemí a učinila z nich svůj protektorát, a předtím, než byl vyhlášen satelitní (tj. na Velkoněmecké říši závislý) Slovenský štát, v jehož čele stanul katolický kněz Jozef Tiso.
Na prvotním nástinu této encykliky se podílela řada význačných německých biskupů, včetně kardinála von Faulhabera. Ten v roce 1951 vysvětil na kněze Josepha Ratzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI. Svými postřehy během koncipování dokumentu papeži pomohl i tehdejší státní sekretář Svatého stolce Eugenio Pacelli, který byl později také zvolen papežem a vstoupil do dějin jako Pius XII.
Osten encykliky míří prozíravě proti ideologii nacismu. A tím předznamenává jakousi druhou fázi ve vývoji vztahů mezi Apoštolským stolcem a národněsocialistickým Německem. Ta první byla poznamenána vyjednáváním a pokusy o dosažení určitého vzájemného kompromisu na základě konkordátu, podepsaného již v červenci 1933. Neúspěšně. Proto nastoupila tvrdá a rázná kritika ateistického a militantního režimu ze strany hlavy katolické církve. Bohužel, jak se krátce poté ukázalo, bylo už příliš pozdě.
Nenávist režimu vůči církvi
O historických okolnostech té doby, o roli Pia XI. i jeho nástupce Pia XII. v boji proti nacismu byly napsány celé stohy publikací. Zaměřme se proto raději na obsah samotného dokumentu a na to, co nám může říct dnes. Tedy v době, kdy se zděšením pozorujeme opětovný nárůst fašizujících tendencí a jejich popularitu u části společnosti.
Především se papež v encyklice rozhodně nebojí říkat pravdu. Varuje před pohanským směšováním Boha a přírody, před lpěním na starobylých pověstech a legendách upřednostňovaných před světlem Pravdy, před Boží moudrostí. A nakonec přísně odsuzuje i nacionalismus všeho druhu: „Kdo rasu nebo národ nebo stát nebo státní formu nebo nositele státní moci nebo jiné hodnoty společenského života (...) vytrhává z jejich pozemské hodnotové stupnice a dělá z nich nejvyšší normu všech ostatních i náboženských hodnot a modloslužebnicky je zbožňuje, ten převrací a falšuje Bohem vytvořený a Bohem ustanovený pořádek. Takový člověk má daleko k pravé víře v Boha a k chápání života, které by bylo v souladu s touto vírou.“
Pius XI. dále v biblickém duchu poznamenává, že kdokoliv se jakožto lidská smrtelná bytost staví na roveň Kristu, ten je bez jakýchkoliv pochyb „blouznivým prorokem“. Postavu tohoto samozvaného proroka lze snadno ztotožnit s tehdejším vůdcem a říšským kancléřem. Proto nepřekvapí, že právě Hitler a jeho pomahači nesli tato ostrá slova nelibě. Výtisky dokumentu byly konfiskovány a po jeho přečtení z kazatelen na Květnou neděli se začala stupňovat nenávist nacistického režimu vůči církvi.