Ekumenismus života - příležitost k dialogu
Vydání: 2007/40 Jak (ne)předávat víru, 2.10.2007, Autor: Jaroslav Šebek
Příloha: Perspektivy
Vdruhé polovině září hostila Praha setkání zástupců křesťanských církví – 26. ekumenické setkání biskupů přátel Hnutí fokoláre. Historie těchto setkání sahá až do roku 1977. Prvním koordinátorem se stal významný německý teolog a cášský biskup Klaus Hemmerle (1929–94). Po jeho smrti připadla úloha moderátora kardinálu Miloslavu Vlkovi. V roce 1982 vyzval papež Jan Pavel II., aby tato setkání získala ekumenický ráz. Ze strany katolické církve bylo společenství biskupů schváleno Papežskou radou pro laiky v únoru 1998. Podporu jim vyjadřuje i současný papež.Hlavním tématem letošního setkání byl především vztah křesťanství k současné kultuře a společnosti. Německý biskup Christian Krause, bývalý předseda Světového luterského svazu, na úvod setkání prohlásil, že všechna křesťanská společenství čelí sekularizačním trendům a dnešní člověk zároveň prožívá strach z budoucnosti a dopad hodnotové krize, což jsou otázky, kde se otevírá prostor vzájemné kooperace evropských křesťanů (na podobná témata hovořil i Benedikt XVI. při nedávné návštěvě Rakouska).
Pražské ekumenické setkání je třeba vidět také v kontextu setkání duchovních hnutí „Společně pro Evropu“ ve Stuttgartu letos v květnu, věnovaného reflexi duchovních základů procesu evropského sjednocování, a ekumenického shromáždění v rumunském Sibiu z počátku září (ekumenické setkání se konalo letos v létě také na Velehradě). Na shromáždění v Sibiu se mimo jiné diskutovalo nad dokumentem Odpovědi na otázky o církvi, vydaným Kongregací pro nauku víry, který vzbudil velký rozruch v řadách reformovaných církví. Kardinál Vlk k tomu uvedl, že při následných debatách byl opomíjen fakt, že „dokument nepřináší nic nového“, ale pouze aktuálně formuluje to, co katolická církve o sobě říkala vždy, mj. i v dokumentech posledního koncilu. Vzedmutí emocí však odráží také současný stav ekumenických kontaktů. Někteří představitelé křesťanských církví, například metropolita ruské ortodoxní církve Kyrill, totiž prohlašují, že ekumenismus se na počátku třetího tisíciletí ocitl v krizi. Po podepsání luteránsko-katolické deklarace o ospravedlnění v Augsburgu v roce 1999 se očekávalo, že budou na rovině smíšené teologické komise následovat další kroky, týkající se např. otázek biskupského svěcení, apoštolské posloupnosti a eucharistie. Bohužel nic z toho se nezačalo uskutečňovat a ekumenismus se na této rovině nerozvíjel. V Sibiu proto vysvětloval linii dokumentu předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů kardinál Walter Kasper. Při tom zdůraznil, že jeho záměrem nebylo nikoho „zraňovat či ponižovat“, ale snažit se o dialog v pravdě, který může vést k pokroku.
Nutnost prohloubení studia ekleziologie ve všech církvích potvrdili i biskup František Radkovský a předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý během setkání v prostorách Komunitního centra Matky Terezy v Praze na Jižním Městě, konané v rámci Ekumenické neděle. Jak zde řekl kardinál Vlk, „cílem mezinárodního společenství biskupů-přátel Hnutí fokoláre není řešit teologické problémy, ale v žitém bratrském společenství hledat možné spojnice, byť s bolestným vědomím trvajících rozdílů“. Možnost otevřeného dialogu „lásky a pravdy“ více než čtyřiceti biskupů z osmnácti církví v Praze tak přispěla mimo jiné svým dílem ke zklidnění zjitřených nálad a stala se důležitou součástí utváření nového pohledu na nadkonfesní vzájemnost a spolupráci. Sdílet článek na:
Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články
