Vydání: 2021/19 Májová i se svatým Josefem, 4.5.2021, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 19

Ale jak pod oním nánosem „prachu“, starostí, nepořádku, nákupů či vaření najít to hlavní? Co znamená být matkou a jaká je „role“ matky? „Možná bych nemluvil o roli, ale spíš o specifickém úkolu nebo bytí matky,“ konstatuje kněz a psychoterapeut P. Lukáš Engelmann. A doplňuje, že ženy mají jiný specifický úkol než muži, a vybízí, aby se toho nikdo nebál.
Máma může být taxikářka, zdravotnice, pečovatelka, kuchařka a mnoho dalšího, ale podle psychoterapeuta jde o to, aby jednoho či druhého nebylo příliš a aby se nezapomínalo na to podstatné: hlavním úkolem mámy je vytvářet základní pouto s dítětem, chovat, objímat, utěšovat, pečovat. „Ženy mají daleko větší dar než muži v tom, že se dokážou vcítit a vycítit, co dítě v danou chvíli potřebuje, naladit se na ně. Ženy mají schopnost víc dávat než brát, odsunout kvůli dítěti vlastní přání. Zvlášť když je dítě malé a potřebuje zažít tuto bezpodmínečnou mateřskou lásku. Potom je naděje, že bude schopno takovou podobu lásky dávat dál,“ říká P. Engelmann.
Objímat a chránit
Kněz matky povzbuzuje, že se nemusí bát své děti chránit a mazlit se s nimi, ale je potřeba říct, že je to jen jedna stránka výchovy, která sama nestačí. „Máma díky své touze být něžná má v sobě tendenci uchránit dítě od bolestí. Jako by bolest dítěte byla i bolestí matky. A tady je potřeba nechat si pomoci mužem-otcem,“ uvádí psychoterapeut s tím, že otcova výchova je trochu jiná. Specifikum mužské výchovy je láska vyžadující. Tátové rádi dětem ukazují realitu života takovou, jaká je, a chtějí, aby se s ní utkaly. Chtějí z dítěte vydolovat to nejlepší. „Pro otce není až takový problém vystavit dítě překážce, kterou musí překonat, ale matka to vnímá jako vystavení bolesti – a tady mohou vznikat konflikty. Dítě však potřebuje zažít obojí. Potřebuje se vystavit překážce, kterou musí překonat, a zároveň potřebuje máminu něhu a podporu,“ zdůrazňuje kněz. Všem matkám doporučuje přijmout a pochopit roli otce, a že je jeho výchova jiná, doplňující – a že to není špatně.
Když je máma i tátou
Mohou ovšem nastat situace, kdy na sebe žena musí vzít roli obou – tedy i otce, není-li přítomný nebo „nefunguje“ (např. příliš pracuje nebo neumí uchopit svůj úkol). „Ženy umí zastat obě role, ale vede to k tomu, že dítě může být zmatené. Tady je potřeba, je-li to možné, aby si to partneři mezi sebou vyjasnili a aby si máma nechala pomoci od táty – a také aby snesla, že ten druhý to bude dělat jinak než podle jejích představ a očekávání,“ radí kněz. Popisuje i příklady příliš něžných otců, kdy se jejich potomci stávají jejich „kopií“, aby je nezklamali, nebo matek, které se příliš upnou na děti, protože jim to v manželství skřípe.
Pokud druhý z páru ve výchově chybí nebo je upozaďován, vždycky je to pro dítě nevýhodné. Pak dochází například i k situacím, kdy matka nechce péči o své dítě nikdy ukončit, protože by už neměla o koho pečovat. „Když si žena myslí, že je něco pro dítě nejlepší, ještě to neznamená, že to pro ně nejlepší skutečně je. Je to neustálé balancování a hledání rovnováhy v tom úkolu, který člověk při výchově má. Proto je úlevné vědět, že jsou na to dva a že na matce je jen polovina úkolu, druhou doplňuje otec,“ uzavírá kněz.
A když tomu tak není, existují ještě další tzv. kompenzační osoby: prarodiče, další příbuzní, dobří přátelé, společenství manželů či matek, odborná pomoc. A na duchovní úrovni maminkám P. Engelmann doporučuje mít vztah k Panně Marii nebo jiné světici, která žila mateřství.