26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Zuzana Holasová: Přebývání v pekle mě nudí

12. 1. 2006

|
Tisk
|

Zuzana Holasová se narodila v Praze v roce 1950. Vyrůstala v rodině, která byla v podstatě ateistická, posléze studovala práva a nakladatelskou specializaci v rámci žurnalistiky. Pracovala v nakladatelství Albatros. V devadesátých letech začala publikovat vlastní knihy: Nefritový prsten, Příběhy z Bible, Bible  kniha knih, Čtrnáct malých setkání, Popoupo, Jakub a radost, Strašidelné město. Je členkou Sekulárního františkánského řádu.

Vydání: 2006/2 Mladí lidé - naděje budoucnosti?, 12.1.2006, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Moje konverze trvala delší čas. Byl to proces a já dodnes žasnu nad tím, jak dokonale zrežírovaný. Vždycky jsem ve správný čas na správném místě našla tu správnou knihu, film nebo člověka. Pak už jen stačilo na nabídku odpovědět ano, a postoupila jsem v onom procesu na vyšší úroveň.. Vzpomínám si, že jsem v dětství slyšela v rádiu číst Malého prince Antoina de Saint-Exupéryho, a to byl asi první stupínek mojí konverze. Tahle knížka, i když se v ní o křesťanství přímo nemluví, přede mnou otevřela úplně jiný svět – svět veliké krásy, imaginace a duchovnosti. A posledním stupněm byl můj budoucí manžel, který konvertoval o něco dřív než já, a tak jsme spolu o víře hodně mluvili. A ještě něco: od dětství jsem vnímala, že mě někdo doprovází. Měla jsem zkrátka pocit přítomnosti svého strážného anděla, ačkoli jsem tehdy moc nevěděla, oč jde. Dodnes nedám dopustit na onu tak často vysmívanou modlitbičku Andělíčku, můj strážníčku, kterou jsem se tenkrát kdovíjak, snad od babičky, naučila.

Kdepak. Pořád je tady a je úžasný.

Od napsání Káji Maříka uplynulo sto let. Dnešní děti zajímají Hvězdné války, Pán prstenů, Harry Potter – a to jsou díla, kde ožívají mýty a uplatňují se archetypy. Prvoplánoví hrdinové jako třeba Vinetou je už nebaví. Prostý prvoplánový příběh, tím spíše „křesťanský“ lze dnes vyprávět jen hodně malým dětem a musí se přitom velmi pečlivě dbát na to, aby se nesklouzlo do kýče. Mě ale takové psaní moc nebaví. Navíc jsem přesvědčená, že vstoupit do svátostného světa a duchovních skutečností lze nejlépe metaforou, analogií, symbolem.

Nepíšu apologety, píšu příběhy, ale jsem křesťanka, a to je ústřední téma mého života. Tudíž křesťanství prosakuje do mých knížek odněkud zvnitřku, aniž bych se o to nějak moc snažila. Někdy stačí zaslechnout nějaké slovo, větu nebo slovní spojení, v kterých už je jako by  všechno obsaženo. Třeba výraz „velká prázdnota“. Pochopila jsem to jako místo bez lásky  a příběh Popoupa se hned začal vyjevovat.

A slova, aspoň některá, v sobě zase skrývají velkou sílu, která s sebou nese příběh, nebo třeba tajemství.

Já si nemyslím, že archetypy, ale i mýty nesouzní s křesťanstvím. Naopak nutně korespondují se svátostnou povahou světa. Právě proto mají příběhy, které z nich čerpají, takovou sílu. A pokud jde o Harryho Pottera – některé lidi zřejmě mate kulisa těchto knih. Ale to je jen výrazový prostředek, kterým se sdělují ušlechtilé a vlastně tradičně křesťanské hodnoty – například mateřská láska, pomoc slabším, či odvaha riskovat pro ostatní vlastní život.. Když na Harryho Pottera někteří křesťané reagují odmítavě, zdá se mi, že je to nejspíš proto, že ho nečetli.

Asi ano. A nejen literatury, ale i četby. Vzpomínáte si, jak jsme v dětství vnímali, že knihy krásně voní, a jak bylo báječné zalézt si s nimi do postele a ponořit se do jiného světa? Když děti zapomenou číst, přijdou o kus krásy v životě.

Vůbec ne. Redakci zajímalo, jestli je rukopis dobrý nebo špatný. A protože se jim líbil, věnovali knížce velkou pozornost. Je ale pravda, že s prvoplánově křesťanským „traktátem“ by mě nejspíš poslali domů, nebo aspoň do jiného nakladatelství. Na tom ovšem něco je. Po roce 1989 se u nás vzedmula vlna děl, obzvlášť pohádek, jejichž autoři se snažili křesťanské momenty  zdůrazňovat – a z téhle snahy často vzešly obrazy cukrkandlového Pána Ježíše s plechovou svatozáří nad hlavou. Reakce nic netušícího dítěte, kterému místo živého Krista někdo ukázal tuhle odpudivou karikaturu, je zřejmá. Dnes už je tahle vlna naštěstí za námi. Nemohu si pomoct. Než takhle špatně, to raději nic.

Ano, je to možné. Když ji ale nepostřehnou hned, třeba se jim vyjeví za deset let v úplně jiné souvislosti. Kdysi přečtený příběh zafunguje jako reflektor, který v pravou chvíli nasvítí něco důležitého.

Cíleně pro žádnou. Moje knížky jsou pro každého, kdo má chuť rozkódovat vyprávěný příběh. Čtou je především děti, ale i dospělí. Myslím, že to byl Chesterton, kdo řekl, že co je dobré pro děti, je dobré i pro dospělé. A třeba takové skvosty světové literatury jako Malý princ, Medvídek Pú nebo Hobit jsou vlastně dětské knížky.

Asi proto, že dětský svět je barevnější, veselejší, fantastičtější a nějak poctivější, než svět, jak ho většinou vnímají dospělí. Velká literatura, literatura pro dospělé, tenhle potemnělý svět reflektuje. Někdy, vlastně skoro vždycky to vyznívá jako dočasné přebývání v pekle. A mě peklo nudí.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou