26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Výchova: dítě jako partner

26. 8. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/35 Máme doma prvňáčka, 26.8.2008, Autor: Gabriela Plačková

Příloha: Doma

Tak poslechneš nebo ne!? I tak se čas od času rodiče dožadují toho, co považují za správné. Mají na to přece právo, oni jsou ti velcí a dítě je malé, nerozumné! Ale co kdyby se dítě stalo naším rovnocenným partnerem, který nám není podřízen? Čtveřici psychologů se tato myšlenka zalíbila natolik, že připravili pro pedagogy i rodiče kurz nazvaný Respektovat a být respektován. Povídali jsme si o něm se spoluautorkou kurzu a stejnojmenné knížky Janou Nováčkovou.

Dobrých rad, jak postupovat při výchově, mají dnes rodiče k dispozici nepřeberně. V praxi se jim pak ale někdy zdají nepoužitelné. Vy lidem nenabízíte rady na jednotlivé problémy, nýbrž změnu celého výchovného přístupu.
Ano, naše kurzy i knížka nejsou „výchovnou kuchařkou“. Ta se totiž vyznačuje tím, že vám dá deset receptů, a když nastane jedenáctá situace, jste bezmocní. V našem kurzu účastníky seznamujeme současně s principy i dovednostmi. Zabýváme se běžnými situacemi a tím, co se během nich zpravidla dětem říká. Když o tom na kurzech společně mluvíme, lidé najednou začnou jinak vnímat, co dětem říkají a co ta slova způsobují. Začnou chápat, proč jim to či ono dělá ve výchově „paseku“.

Například?
Například takové to běžné vyčítání a obviňování, kázání, která se dětem dávají, vyhrožování nebo dávání jiného dítěte za vzor. Rodiče to dělají téměř automaticky, moc o tom nepřemýšlejí, opakují někdy doslova věty, které sami slýchávali v dětství. A nechápou, proč takové jednání nezabírá.

Výsledkem některých výchovných přístupů je ponížení dítěte. Proč myslíte, že je právě respekt ve výchově tak důležitý?
Respektovat znamená vážit si někoho, ale také mít ohled. Ohled na jeho potřeby, individualitu a lidskou důstojnost. A ten bychom měli mít i k dětem. Někteří rodiče se cítí být ve jménu svých výchovných cílů oprávněni chovat se ke svému dítěti agresivně či hrubě – například mu tělesně ublížit či mu neslušně nadávat, když se něčím proviní.

Základem dobrého přístupu je tedy úcta, díky níž děti získávají úctu i k sobě samým...
Podle toho, jak člověk sám sebe vidí, jak o sobě smýšlí, se totiž také chová. Jestli mám o sobě dobré mínění, jsem chráněna před tím pouštět se do věcí, za které bych se musela stydět. Děti reagují podle mechanismu: jestliže se mnou špatně zacházejí, asi za moc nestojím.

Jde tedy také o to zbavit se mocenského přístupu k dětem.
Ano, a nahradit ho přístupem demokratickým. To ale není „nevýchova“ – že bychom děti nechali dělat, co se jim zachce. Dávat dětem hranice je velmi důležité – znamenají pro ně bezpečí. Děti samozřejmě tyto hranice testují a vždy by měly dostat jasnou odpověď, že pravidla platí. Jde však o to, jakým způsobem se tyto hranice stanovují.

V čem vidíte rizika mocenského přístupu?
Mocenský model využívá především prostředků takzvané vnější motivace: trest, odměnu a pochvalu. Jimi skutečně druhé přinutíte k tomu, aby dělali, co chcete. Výchova se pozná podle toho, jak se děti chovají, když s nimi rodiče nejsou. Mocenská výchova totiž závisí na přítomnosti autority, která musí neustále dohlížet. Kdežto respektující, demokratický princip ve výchově znamená, že se rodičům daří hranice a hodnoty dětem „zvnitřnit“. Aby byly pak schopné se jimi řídit ne proto, že jim něco hrozí nebo kyne nějaká odměna, ale protože je přijalo za své.

Daly by se stručně popsat principy dobré komunikace pro případ, kdy se dítě nechová správně?
Základní jsou tyto čtyři zásady. 1. Hovořit o věci, kterou je právě třeba řešit – a ne útočit na osobu, respektive ji hodnotit. 2. Držet se toho, co je tady a teď – tj. nepřipomínat nic z minula (taková ta slůvka „zase“, „pořád“, „nikdy“).
3. Hovoříme pokud možno o tom, co by se mělo udělat, jak by to mělo být správně, ne o tom, co nedělat. 4. Přizvat dítě k spoluúčasti na řešení – „Co s tím uděláš? Co navrhuješ?“

Jak bychom měli tedy například zareagovat, když dítě rozlije na čistý ubrus kakao?
Neřeknu mu: „Ty jsi ale nešika, jdi do pokoje a dnes už žádné kakao.“ A následně se nepustím do praní ubrusu. Samozřejmě záleží na věku dítěte. Mladšímu zopakujeme: „U stolu sedíme klidně, hrnek držíme oběma rukama. Teď je třeba ten ubrus rychle zaprat. Myslíš, že to zvládneš sám, nebo ti mám pomoct?“ Staršímu můžeme dát třeba empatickou reakci: „To ses asi lekl. Teď je třeba tu skvrnu rychle zaprat.“ Eventuálně mu poradíme, jaký prací prostředek je nejúčinnější.

Důležitější než poslušnost je tedy převzetí zodpovědnosti dítětem.
Pro mnohé rodiče není poslušnost nic špatného. Proto si na seminářích vymezujeme tento pojem a to, jak se liší od zodpovědnosti. Poslušnost znamená podřídit se druhé osobě, ať mi nařizuje cokoliv. Zodpovědnost znamená řídit se hodnotami, které jsme přijali za své. V kurzu se účastníků ptáme, jestli by chtěli, aby jejich děti byly v dospělosti poslušnými lidmi. Samozřejmě, že odpověď je záporná. Cítí, že by to byli snadno manipulovatelní lidé. To je najednou každému jasné. Přesto si lidé myslí, že dítě má být poslušné, má být vychovávané k poslušnosti. Nepřemýšlí o tom, že z poslušného dítěte se nemůže najednou stát zodpovědný dospělý. Takové zázraky se nedějí.

Kdo navštěvuje vaše kurzy?
Máme kurzy, na které se přihlašují jednotliví učitelé, máme kurzy i pro celé učitelské sbory. Druhou polovinu tvoří kurzy pro veřejnost. Dost aktivní jsou mateřská centra, takže se setkáváme už s rodiči (ano, chodí i tatínkové, ačkoli jsou stále v menšině) velmi malých dětí. Na kurzy samozřejmě chodí také rodiče starších dětí, dokonce i prarodiče. Na kurzech jsme měli již několik farářů i řádové sestry, které pracují s mládeží.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou