26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Světem knih, balónků a fantazie

27. 5. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/22 Kardinál Josef Beran, 27.5.2009, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Letos už popatnácté proběhl na pražském Výstavišti největší český knižní veletrh Svět knihy. Navzdory krizi se zde sešlo na 317 vystavovatelů. Podle výkonné ředitelky festivalu Dany Kalinové došlo ke změnám spíše v jejich spektru, nicméně někteří z nich svou výstavní plochu dokonce zvětšili. Bohatou nabídku dětských publikací předvedli na svých stáncích velcí vystavovatelé i menší nakladatelství: vydavatelství Svojtka&Co. přišlo s obvyklou pestrou škálou nápaditých leporel, dětských encyklopedií i výukových a zábavných sešitů. Plzeňský Fraus svou expozici obohatil o dílničku s pastelkami a digitální tabulí, kde se dětem věnovaly hostesky. Stolky s židlemi, pastelkami a balónky nescházely ani u expozice Albatrosu, kde byla za příjemné veletržní ceny k mání skutečná klasika dětské literatury, Dětmi z Bullerbynu počínaje, Mikulášovými patáliemi a Pinocchiem konče. Stánek Nakladatelství České televize zase zpestřilo promítání známých večerníčků či osobní návštěva králíků z klobouku, kteří zde v neděli oslavili své třicáté narozeniny. Pozornost si zasloužili i menší vystavovatelé: hned několik krásných dětských titulů bylo k vidění například na stánku Baobabu – alternativního nakladatelství, jež v roce 2000 založili manželé Juraj a Tereza Horváthovi. Kromě reedice kultovního Mého medvěda Flóry malířky Daisy Mrázkové uvedli od té doby na trh hned několik knih, které vzápětí získaly prestižní ocenění. „Zajímá nás, jestli je kniha živá, má nápad, ale není lacině efektní. Nechceme produkovat nějaké utilitární zboží,“ vysvětlil Juraj Horváth, sám absolvent UMPRUM. Na děti myslela i nakladatelství zaměřená jinak spíše na dospělé: například Česká biblická společnost měla v nabídce dětské Biblické domalovánky a pro školáky kupříkladu Biblická sudoku. „Aby luštitel mohl sudoku správně vyplnit, musí zodpovědět devět biblických otázek,“ prozradila jejich autorka Paia Řebíčková. „Vyřeší rébus a zároveň se naučí leccos o Bibli.“ Hry a soutěže našly své místo též mimo stránky knih při akcích některých vystavovatelů a děti při nich mohly získat i knihy nebo drobné věcné ceny.

Chvíli si tu hrajeme

Dětští, ale i dospělí návštěvníci unavení přemírou potištěných stránek, obrazů, hudebních a divadelních výstupů či loutkových performancí se rovněž mohli uchýlit do některé z festivalových výtvarných dílen. Na samém konci zděného křídla paláce se otvíral prostor ozdobený autorskými loutkami výtvarnice Michaely Bartoňové, kde zájemci mohli každý den pod jejím vedením malovat na plátno akrylátovými barvami. „S ředitelkou Kalinovou jsme prostor úmyslně situovaly na konec výstavního areálu – jako takový pomyslný vchod do jiného světa, do pohádky,“ popsala výtvarnice. „Veletrh je velice rušný, ale když dojdete až sem, můžete tu setrvat a všechno ze sebe shodit. Vezmete si obrázek, malujete, hrajete si.“ Michaela Bartoňová má s pořádáním obdobných dílen bohatou zkušenost a malování chápe i jako terapeutický prostředek. „Každý člověk, dospělý jako dítě, má tvorbu rád,“ vysvětlila. „Prožíváme ji jako něco radostného, co nás uvolňuje a dává nám možnost podívat se na sebe jinýma očima. Když malujeme, vyprávíme o sobě, spontánně se ventilujeme a to nám pomáhá se lépe poznat. Tvorba probouzí duchovní život.“ A pokud někdo z dětských návštěvníků zatoužil ochutnat také spisovatelské řemeslo, nic mu nebránilo. Páteční dopoledne totiž přineslo ojedinělou tvůrčí dílnu spisovatelky Ivony Březinové. V princeznovských šatech, s mikrofonem a propiskou přišla dětským příchozím vysvětlit, jak se může narodit příběh. „Když čteme zajímavou knihu, ne vždycky se nám líbí, jak dopadla. Máme-li ale trochu fantazie, nic nám nebrání si ji přetvořit podle svého,“ pobídla zpočátku děti a na pohádce o Popelce krok za krokem předvedla, jak se i na známý příběh dívat nově, jak o něm přemýšlet a jak jej rozvíjet dál za obvyklý konec. Jak se vlastně Popelka doopravdy jmenovala? A co princ – klapalo jim to spolu? Měli ji rádi král a královna? Děti přemýšlely, hlásily se a sepisovaly a ani si neuvědomovaly, že se právě učí vytvářet zápletky, hledat jejich řešení či animovat postavy. „Jejich návrhy prozrazují zatížení filmem nebo denní realitou, přesto děti často překvapí,“ zhodnotila Březinová nakonec a zacitovala: „Popelka řekla princi, že se jmenuje Pavlína. Ale když pak princ zjistil, jak šerednou má přezdívku, poslal ji zase uklízet popel.“ Pražská Stromovka plná dětí s balónky, reklamními záložkami a magnetkami, pomačkanými kresbičkami a papírky od karamel – a rodičů s odlehčenými peněženkami, zato s taškami plnými vyškemraných knížek… Ale řekněte: nestála ta výprava po vrcholech hry, tvorby a fantazie přece jenom za to?

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou