Vydání: 2007/20 Učitelé postižení za komunismu, 14.5.2007, Autor: Pavel Motyčka

Příloha: Doma

Je pondělí 23. dubna. Pro mnohé občany den jako každý jiný. Starosti střídají radosti a naopak. Co jiného čekat od začátku nového pracovního týdne? V okolí středních škol však můžeme zaznamenat nebývalý ruch. Koná se první kolo přijímacích zkoušek.
Branami těchto vzdělávacích zařízení už od rána proudí celé rodiny, aby podpořily své děti. Je otázkou, zda jsou nervóznější samotní žáci skládající jednu z prvních závažných zkoušek svého života, nebo jejich rodiče. Od dob, kdy byla povolena pouze jedna přihláška na střední školu, se stres z tohoto dne jak pro rodiče, tak pro jejich děti ještě zvýšil. Na druhou stranu však v důsledku nastupujících početně slabších ročníků na mnohých středních školách přijímají studenty na základě předchozího prospěchu bez přijímacích zkoušek. Někde je dokonce zrušili úplně.

Co nic nestojí, za nic nestojí
Jak je tomu na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži? Přijímací zkoušky se zde konaly do čtyřleté a šestileté formy studia. Bez přijímaček se na čtyřleté gymnázium mohli dostat studenti s prospěchem do 1,2 a na šestileté se samými jedničkami. Ostatní museli podstoupit zkoušku z matematiky a českého jazyka. „Přijímačky moc těžké nebyly. V češtině se psal jazykový rozbor a diktát, v matematice slovní úlohy. Matematika byla těžší. Ze základní školy jsme ale byli dobře připravení,“ říká Dominik, budoucí primán, který končí sedmý ročník na Církevní základní škole v Kroměříži.
Několik příspěvků z knihy návštěv na webových stránkách školy jeho slova jenom potvrzuje. Jak to vypadá, počáteční obavy byly zbytečné. Bez nich by ale zkoušky ztratily svoji závažnost. Inu, jak praví staré české přísloví: Co nic nestojí, za nic nestojí. To je v dnešní výchově velmi aktuální. Na všechny přijaté ještě ten den čekal motivační pohovor s vedením školy. „Z pohovorů mám dobrý pocit. Vypadá to, že studenti mají pro studium vhodné motivy. Tento rok se k nám hlásí hlavně na šestileté studium více dětí z věřících rodin. Je rovněž potěšitelné, že o vzdělávání na naší škole mají stále zájem sourozenci studentů, kteří u nás dříve studovali.
Tento rok se k nám také „vrací“ studenti ze severu Moravy. Tato oblast tady byla kdysi dávno hojně zastoupena, ale pak se – asi z finančních důvodů – zájem obrátil jinam,“ konstatuje zástupce ředitele školy Libor Ondráček. Pro motivaci k dalšímu studiu je dobré, když se na školu hlásí žáci, kteří mají určité cíle a ví, proč si daný typ školy vybrali. To na církevní škole platí především pro studenty, kteří se v životě orientují podle hodnot a norem, jež škola prezentuje.
Proč v dnešní době přihlásit své dítě na střední církevní školu? Co od ní rodiče očekávají? Na to nám odpovídá paní Jana, maminka budoucího studenta prvního ročníku: „Náš syn chtěl jít studovat na gymnázium. Jeho bratr už tady dříve studoval. Tato škola se nám líbí. Škola podle mého názoru není jenom o tom, že má naučit, ale má také vychovávat. Hodnoty, které církevní škola zastává, jsou hodnotami i naší rodiny. Očekávám, že Martin získá všeobecný přehled i určitý společenský nadhled, že bude umět posuzovat životní situace. Věříme, že škola prospěje také jeho víře a pomůže mu v jeho hledání Boha.“

Radosti i starosti
Studenti se těší, že během studia získají nové poznatky a připraví se na studium na vysoké škole, ale například budoucí studentka Maruška prozradila, že se neméně těší na nové kamarády a nevšední zážitky s novou třídou. Prý snad budou ještě lepší než ty na základní škole. Dobré klima v třídním kolektivu zkrátka velmi úzce souvisí s uspokojivými pracovními výsledky.
Očekávání nemají jenom studenti, ale také učitelé a vedení školy. Vždyť noví studenti jsou budoucností jejich výchovy a vzdělávání. Atmosféra gymnázia bude ovlivněna jejich přístupem k povinnostem, jejich úspěchy i nezdary, ale hlavně jejich ochotou identifikovat se s cíli církevní školy. Povzbuzením studentům mohou být slova ředitele školy Štěpána Bekárka: „Nejvíc našim prvákům přeji, aby jim počáteční nadšení vydrželo i tehdy, když přijdou první problémy a těžké zkoušky. Každý student totiž během svého studia prochází určitými cykly. První pololetí se začínající studenti většinou snaží o dobré výsledky, ale když se nedostavují, tak ve svém úsilí poleví. Důležité je, aby po této „únavě“ přišel vyrovnaný stav, který je vhodný pro rozvoj osobnosti tím správným směrem.“