26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Rozvod: důležité je odpuštění

14. 5. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/20 Učitelé postižení za komunismu, 14.5.2007

Příloha: Doma

Dlouho přemýšlím, jestli mám reagovat na článek „S rozvodem souhlasit nemohu“. Nakonec myslím, že ano. Může mi někdo říct, co mám dělat, když jsem s rozvodem nikdy nesouhlasila, a přesto po 45 letech trvání manželství, proti své vůli, byla v 63 letech rozvedena, protože můj 74letý muž jinak nedal? Dělal všechno pro to, aby zničil fungující rodinu, až se mu to povedlo. Nechválím minulý režim, jsem ráda, že je to pryč, ale za „komunistů“ by nás nikdy nerozvedli. Dnes, v demokracii, se rodina nectí, dokonce dotyčný ani nemusí k soudu, vyřídí to advokát, který o případu nic neví, nezajímá ho kauza, ale peníze, které vyinkasuje – v našem případě. A soudkyně? Znuděna vynese ortel nad životem nejenom těch dvou, ale i všech ostatních. Proč se nepřihlíží na délku manželství, na věk, na 45 let soužití, na zdravotní stav? Nikdy jsme o rozvodu neuvažovali, nebyl důvod, dokonce byl manžel pyšný, kolik let nám to spolu vydrželo, až do doby, co v Itálii na dovolené potkal nějakou 48letou JUDr. z Teplic, prapodivných mravů, jejímž koníčkem je rozbíjení rodin. Stalo se to všechno ze dne na den, přestal s námi mluvit – jediné, co pořád opakoval bylo, že neudělal nic, za co by se měl stydět. Nepomohly prosby ani domluvy. Já ten šok nevydržela, zradilo mě srdce, nervy zlobí pořád a objevují se další nemoci. Paní doktorka říká, že je to vše následkem stresu. Šlo to všechno ukrutně rychle, rozvedli nás za necelé čtyři měsíce – a pak že soudy u nás pracují pomalu! Zdálo se, že vše dopadlo dobře, rozsudek zněl – nerozvádí se, je to jen stařecká nerozvážnost a pošetilost. Manžel jen lhal, vymýšlel si věci, které se nikdy nestaly... Dodnes pátrám, kde se to v něm vzalo, vždy byl mírný, slušný a teď se najednou chová jako hrubián. K obhajobě jsem se skoro nedostala, nikdo se synů nezeptal, co oni tomu říkají, žádala jsem vyšetření manžela psychiatrem, ale přešlo se to „neslyšením“: prodělal totiž operaci rakoviny varlat a psy- chiatr mi potvrdil, že od operace trpí duševní poruchou a potřebuje léčení. S léčbou ale musí souhlasit, takže se neléčí, naopak tvrdí, že je naprosto zdráv a léčbu potřebuji já. „Ona“ JUDr. mu poradila, aby se od rodiny odstěhoval, že tím rozvodu dosáhne i bez mého souhlasu – a tak se i stalo. 15. 10. 2005 nás rozvedli, dokonce bez udání důvodů! Soudkyně, od které jsem čekala spravedlnost, prý viděla důkazy – povídky, básničky zamilované až erotické, co té ochechuli denně psal nebo četl do telefonu – říkáme jí telefonní milenka. Zdálo se mi, že se mě soudkyně i zastávala, několikrát manžela pěkně usadila, a pak vynesla rozsudek bez udání důvodů! Musí přece vědět, že lidem ubližuje. Co na to její svědomí? A co ta, která to všechno způsobila? Hned na začátku jsem ji prosila, ať nechá manžela na pokoji, že všem jenom ubližuje, ale jen se smála, dělalo jí dobře, že ji zase jednou někdo „miluje“. Opravdu jí šlo asi jen o rozbití rodiny, nikdy se od té osudné dovolené už nesešli, po pár měsících to skončilo a dnes o ní manžel mluví jako „o bezvýznamné aférce“. Ani ji netrápí, že nám všem zničila život, zdraví, že doslova živořím se 7 600 Kč penze. Víc než 4 000 Kč stojí provoz domu, manžel mi neplatí ani výživné, i když má měsíční příjem nejméně 35 000 Kč. Slyšela jsem, že manželé mají mít přiměřeně stejné podmínky po rozvodu, ale u nás to neplatí. Nedostala jsem část společných úspor stavebního spoření, prostě nic. Kam se obrátit o pomoc? Není instituce, která by pomohla. Jsem na dně, stydím se za manžela, taky když někde musím říct „rozvedená“, i když se cítím být pořád vdaná a manžel bude manželem až do smrti, jak jsme si před Bohem před 46 lety přísahali. Proč se u soudu nepřihlíží na církevní sňatek? Přestože se uznává, nemá žádnou váhu.
Mám v duši veliký zmatek, představovala jsem si jiné stáří. Měla bych odpustit i nepřátelům, ale nejde to, moc to bolí, nedokážu to, nevím, kde hledat spravedlnost ani pomoc a nevím, jak s tím dál žít.
(Pisatelka si přála zůstat v anonymitě)



Ocitla jste se v opravdu těžké životní krizi. Tato zkouška přišla v době, kdy jste nic takového nečekala. O to větší byl váš šok a následné stresující události, jak je výstižně popisujete. Zbortily se vám veškeré představy o vaší budoucnosti. Bojujete se zklamáním, bezmocností, nejistotou, jste nucena přizpůsobit se novým, neradostným skutečnostem.
Rozvod je pro naprostou většinu zúčastněných vždy velmi bolestná zkušenost. Sám o sobě však není hlavní příčinou zla v rodině. Je spíše jeho důsledkem a pokračováním. Znamená oficiální potvrzení toho, že v rodině či ve vztahu něco přestalo fungovat. Někdy dokonce může být rozvod lékem a vysvobozením z pekla pro týranou ženu či děti.
Váš manžel se rozhodl a „dělal všechno pro to, aby zničil fungující rodinu...“. Nic ho nezastavilo v cestě. Využil všech možností, které měl k dispozici, aby dosáhl svého. Nakonec ani ten rozvod tak nutně nepotřeboval k tomu, aby vás opustil a nechal na holičkách. Krutě vás zradil předem, ještě dlouho před rozvodem. Nevím, jestli by vás za „komunistů“ rozvedli nebo nerozvedli. Odstěhovaného manžela by však mohla přivést zpět domů policie nebo by jej ukáznil stranický výbor. Ale nejsem si jistá, zda by ho donutili, aby se k vám choval slušně, aby respektoval vaše potřeby a prokazoval vám úctu a lásku. Správně tušíte, co by mohlo zrušit váš velký zmatek. Příhodně jste spojila svá slova o zmatku ve své duši se slovy o odpuštění. Skutečně jen odpuštění vám může přinést osvobození a pokoj v duši. I když je to nesmírně těžká věc. Zvláště v tak závažném a bolestivém zranění, které nyní prožíváte. Možná ještě teď, v této chvíli, k tomu nemáte potřebnou sílu. Podstatné je, že vůbec chcete odpustit. Odpuštění je vždy aktem svobodné vůle. Běžně takové věci omíláme ve vlastní mysli, stále znovu a znovu. Trestáme a ničíme tak sami sebe, ne toho, kdo nám ublížil. Je potřeba se vzdát svých zraněných citů, sebelítosti, křivdy, nechat prostě celou záležitost být. Pustit ji, nechat odejít. Odpuštěním projevíme dobro v prvé řadě sobě. Vrátí se nám radost ze života, vnitřní svoboda. Samozřejmě se obnoví také naše zdraví.
Odpuštění však neznamená, že se necháte připravit o svá práva, majetek a peníze. Právník vám sdělí, na co máte podle našich zákonů nárok a jakým způsobem můžete svá práva uplatnit. Navzdory tomu, co jste zažila a stále ještě zažíváte, neztratila jste naději ani víru ve spravedlnost. A to je důležité. I přes katastrofu, která potkala vaše manželství, váš vztah a rodinu, žijete dál. Nejste bezmocná, totálně zhroucená. Udělala jste všechno, co bylo ve vaší moci, bojovala jste, abyste manželství zachránila. Momentálně vám nezbývá, než tuto situaci přijmout takovou, jaká nyní je. Co bude dál, nikdo přesně neví. Váš život pokračuje, i když jinak, než jste chtěla. Velkou hodnotu má to, jak všechny obtíže zvládáte, jaký příklad dáváte druhým. Nezůstala jste sama. Máte děti, vnoučata, další blízké kolem sebe. Matka a babička má v rodině vždycky cenu zlata, ačkoli se o tom každý den nemluví. Otevírají se vám nové možnosti a šance, které byste nikdy nedostala, kdybyste neprošla tímto utrpením.
MARTA LUZAROVÁ, klinická psycholožka
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou