Vydání: 2019/39 Tři národy ve Zlatých Horách, 24.9.2019, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 39

„Církev uctívá anděly, kteří pomáhají na pozemské pouti a kteří chrání každou lidskou bytost,“ píše se mj. v Katechismu katolické církve (par. 350). Žijí s námi tedy každý den, a přitom – jak moc je známe? Dne 2. října budeme slavit jejich památku.
Není anděl jako anděl
V záplavě všech možných esoterických bytostí, které na nás dneska odevšud vyskakují, je ovšem musíme trochu hledat. A aby toho nebylo málo, anděl-ochránce je také častým a vítaným obchodním artiklem. Nejrůznější baculaté, či naopak protáhlé okřídlené postavy na nás často shlíží z pultů obchodníků. Je okřídlená postavička svírající v dlaních srdce či čtyřlístek naším opravdovým průvodcem, který nás nejen ochrání nad strží, ale také vnukne bezpečnou cestu směřující ke Kristu?
Teoložka sr. Veronika Katarína Barátová je autorkou knihy Není anděl jako anděl. Podle ní andělé Boží prioritně slouží Bohu, jsou mu podřízeni a z tohoto titulu pak slouží všem lidem, bez ohledu na jejich vyznání. Jejich úkolem je vést k Bohu a ke spáse. A to je přesně to poznávací znamení, které nám ukáže lacinou náhražku anděla od jeho pravé podoby – správná úcta k andělům je vedena poutem k Ježíši Kristu. Když anděly uctíváme bez této vazby, dokonce se podřizujeme jim samotným, stávají se náhražkou celého duchovního života, což potom není v pořádku.
Stěžejní je vazba na Ježíše Krista
A ještě jedna zajímavá vlastnost podle teoložky Barátové doprovází „pravé“ anděly – nepotřebují být viděni. Oni sami jsou totiž velmi nenápadní – oproti kýčovitým a často na první pohled nápadným esoterickým bytostem.
„Anděl od nás jen žádá, abychom mu naslouchali a brali jej vážně. Jenom toto: respektovat a naslouchat. Respektovat tohoto průvodce a naslouchat mu, to se nazývá poddajnost. Křesťan má být poddajný Duchu Svatému. A poddajnost Duchu Svatému začíná poddajností radám tohoto průvodce na naší cestě,“ podotkl papež František v jednom ze svých ranních kázání. K takové správné poddajnosti nám podle něj pomohou zase děti – třeba zrovna ty z barvotiskového obrázku, protože „kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském“ (Mt 18,4).
Tak nebojme se strží! Děti nám ukážou, jak důvěřovat našemu průvodci a Božímu poslu.