26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

O co bychom přišli, nebýt Dušiček

22. 10. 2019

|
Tisk
|

Podle lidového názvu je to svátek málem pohádkový a zároveň v křesťanské tradici i v životě člověka nezastupitelný. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Vezměte při ní za ruku své děti.

Vydání: 2019/43 Církev se modlila za misie, 22.10.2019

Příloha: Doma 43

 
O co bychom bez tohoto svátku prvních listopadových dnů přišli? Třeba děti o prsty obalené a spálené voskem, o ponurou, a přitom fascinující atmosféru světýlek, vůní a hřbitovního šustění listí. Díky tomuto svátku se ale můžeme naučit mnohé o sobě i o Bohu.
Co se jednou narodí, jednou zemře
V sounáležitosti s děním v přírodě můžeme promýšlet jednoduchý a na podzim všudypřítomný fakt: všechno živé má svůj začátek i konec. Konečnost života prožívají děti jinak než dospělí a nemají s tím až takový problém. Mít každý rok příležitost položit si otázky spojené se smrtí v relativně chráněném a v tradicí určeném čase je pro osobnostní růst a zrání každého z nás prospěšné. Děti mají možnost zeptat se na spoustu věcí. Odpověďmi si obvykle nebýváme jistí. Nebojme se to přiznat. A my dospělí dostáváme prostor popřemýšlet si nad vlastním hrobem.

Ať odpočívají v pokoji
Ve dnech okolo svátku Vzpomínky na všechny věrné zemřelé se stává zřetelnějším, že žít můžeme také díky tomu, že nás předešli naši předkové. Jsme součástí rodiny, která má svou minulost a své kořeny.
Máme příležitost připomenout si konkrétní jména, navštívit rodinné hroby, zavzpomínat a třeba předat další generaci informace, které už víme jen my. Děti se mohou dovědět veselé i zvláštní příběhy z rodinné historie, která se díky návštěvě hřbitova probouzí. A když si k tomu prohlédneme pár fotek, budou mít tyto chvíle obrovskou hodnotu.

A světlo věčné ať jim svítí
Náš život ani životy našich předků po smrti nekončí. V textech bohoslužeb těchto dnů a v modlitbách za zemřelé máme mnohokrát možnost opakovat a navzájem se ujišťovat, že se stali těmi, kteří nás předešli do nebeského království a přebývají před Boží tváří. Náš vztah k nim může pokračovat proměněný ve vzájemnou podporu – jak věříme a církev garantuje – našim zemřelým přejeme a vyprošujeme věčný život a oni nás mohou podporovat přímluvou a ochranou. Tato vzájemná výměna dobrého je velkým pokladem naší víry. Má podobu hořících svící, květin, písní, modliteb a obřadů, které pomáhají zviditelnit, co je pozemským očím neviditelné. Totiž že společenství církve zahrnuje i zástupy nebešťanů.
Hřbitov – projev kultury
Každá civilizace pohřbívá své zemřelé podle toho, jakou k nim má úctu a z čeho ta úcta vychází. Z historie známe lid popelnicových polí i honosné hrobky faraonů. My jako křesťané máme v tomto svátku možnost vyjádřit úctu ke svým mrtvým – a tím i k sobě samým a k životu. Historie totiž ukazuje, že civilizacím, které úctu k mrtvým přestaly považovat za důležitou, to přineslo spíše úpadek a zánik.
Jednoduše řečeno: Vzpomínka na všechny věrné zemřelé přispívá mimo jiné k tomu, abychom žili v pokoji a světlo věčné svítilo i nám.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou