Vydání: 2020/45 Na Bílé hoře je kříž smíření, 3.11.2020, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 45

Podle posledního průzkumu společnosti Median pro Český rozhlas se tři z pěti Čechů bojí možného onemocnění covid-19. Velké obavy má 18 % dotazovaných, což je více, než bylo na jaře. A ubylo lidí, kteří obavy nemají (ze 45 % na 38 %).
Zatímco na jaře byla tato nemoc něčím neznámým, teď začíná být „nebezpečně blízko“. Lidé opět začali volat na linky důvěry nebo krizové linky (Charita ČR jich provozuje celkem šest), některé diecéze znovu aktivovaly krizovou pomoc po telefonu. Rovněž plzeňský biskup Tomáš Holub dal znovu k dispozici své telefonní číslo, kam mohou lidé v této tíživé době volat. Jak však pro KT biskup Holub sdělil, lidé teď na podzim volají méně: „To, co je trápí, když zavolají, je strach. A tak je povzbuzuji k důvěře v Hospodina a ke kontaktu s lidmi, kterým důvěřují. Místo na společnou bohoslužbu do kostela věřící zvu k setkání v rodině, ke čtení Písma a modlitbě v rodinném kruhu s možností spontánní modlitby a vzájemné podpory ve víře, naději a lásce. Navštívit individuálně kostel je ale stále možné a soukromá modlitba před svatostánkem není vůbec špatný nápad.“
Koordinátorka projektu Duchovní a psychoterapeutická pomoc na telefonu (více informací na www.ado.cz), psychoterapeutka Marcela Anežka Kořenková říká, že tato iniciativa vznikla už v březnu v reakci na nouzový stav. Zřizovatelem je olomoucké arcibiskupství ve spolupráci s tamní Cyrilometodějskou teologickou fakultou. Hlavními garanty této formy pomoci, která je obdobou krizové intervence, jsou arcibiskup Jan Graubner a děkan teologické fakulty, profesor psychologie a dominikán P. Peter Tavel. Projekt nyní začal spolupracovat s Arcidiecézní charitou v Olomouci a jednotliví terapeuti, kněží a interventi budou pomáhat zejména zaměstnancům oblastních a diecézních Charit.
Krizová interventka Kateřina Hamplová, která nabízí telefonickou pomoc, prozrazuje, že spíše než lidé, kteří současnou situaci špatně snášejí, jí volají jejich rodinní příslušníci. Mají o ně starost, nevědí, jak jim pomoci, nebo si nejsou jisti, zda jim pomáhají správně. Často se setkává se dvěma extrémy: s lidmi, kteří se izolují doma, nekomunikují a mají až sebevražedné sklony, nebo naopak s těmi, kteří nerespektují nařízení, chovají se, jako by covid-19 neexistoval, a nadměrně užívají alkohol či jiné návykové látky.
Naslouchat svým blízkým
Kateřina Hamplová doporučuje jako prevenci proti strachu příliš nesledovat všechny informace ohledně pandemie: „Ne vše se zakládá na pravdě, ne vše je podložené, některé černé scénáře nemusí vůbec vyjít.“ Doporučuje odvést pozornost jiným směrem: dívat se na filmy, poslouchat hudbu, vytřídit staré věci, v rámci možností sportovat či vyzkoušet něco nového. I starším lidem, kteří nemají moc možností nebo už nemohou sportovat, radí zavolat si s blízkými či kamarády, případně na linky důvěry, zabavit se sledováním televize (mimo zprávy), luštěním křížovek, sudoku nebo čtením knížek. Mladším generacím pak doporučuje: „Více se o své nejstarší rodinné příslušníky zajímejte, volejte jim, nabídněte pomoc s nákupem, kupte nebo půjčte jim knížku a podobně.“
Terapeutka Anežka Kořenková vidí řešení těchto mimořádných situací v rodinách v ochotě jeden druhému naslouchat a zároveň nepopírat pocity toho druhého. „A to ani v případě, že se naslouchajícímu mohou zdát sdělené pocity nepřiměřené. Budeme-li také místo často užívané kritiky kdečeho volit spíše slova povzbuzení, dodávání odvahy, zvládneme řadu nepříjemných situací se ctí, a hlavně způsobem, který předchází případným konfliktům.“