Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008, Autor: Radek Gális

Příloha: Doma

Nadšené pokřikování dětí, vlnění dívčích těl nazdobených krepovými sukýnkami v rytmu indických melodií a dychtivé očekávání, co přinesou příští minuty. Tak vypadalo jedno červencové odpoledne na louce ve Volšovech u Sušice. Dvě desítky dětí se tady zúčastnily dětského tábora v objektu bývalého zámečku, kde dnes sídlí Charita. Pro většinu z nich byl tento týden prázdnin zřejmě tím nejkrásnějším. Nikam jinam už totiž asi nepojedou.

Vítaná změna
„Tábor jsme nazvali Za sedmero horami,“ vysvětluje pomalovaná vedoucí tábora Věra Michalicová, která si jenom na chvíli odskočila z kruhu rozjetých tanečníků. Táborový program totiž pro tohle pondělí nalinkoval výuku afrických a indických tanců a pomalovaní a nazdobení byli úplně všichni. Týdenní pobyt uspořádali pracovníci Dobrovolnického centra Diecézní charity České Budějovice spolu s Poradnou pro ženy a dívky v nouzi Eva.
S myšlenkou pořádat tábor pro děti ze sociálně slabších rodin, zejména romských, přišla Věra již loni. I přes počáteční nesnáze se tábor vydařil a na letošní druhý ročník se už přihlásily dvě desítky natěšených dětí.
„Tyto děti nemají mnoho příležitostí k cestování, proto jim cesta na tábor přináší spoustu nových zážitků a zkušeností a je pro ně vítanou změnou v životě. Přijelo s námi vlakem sedmnáct dětí a spolu s vedoucími tu prožíváme rušný týden,“ usmívá se Michalicová s tím, že děti jsou opravdu živější a vedoucí se jim tedy musí více věnovat.
Výhodou je, že vedoucí všechny děti znají, protože s nimi pracují celý rok. „Dobrovolníci se s nimi pravidelně setkávají a tento tábor je jakýmsi vyvrcholením jejich společných celoročních aktivit,“ přidává se další z táborových vedoucích Lucie Prokopová.

Táborový dohled
Děti si pobyt opravdu užívají. „Je to tady prima, jenom jsem se ze začátku trochu bál,“ přiznává čtrnáctiletý Zdeněk z Českých Budějovic. Naopak vůbec žádný strach prý nemá osmiletá Kamila. „Budu modelka nebo tanečnice,“ přijímá s klidem obdivné pohledy tancujících táborníků a dál se svíjí do rytmu muziky.
Tábor si pochvaluje i čtrnáctiletá Jitka z Týna nad Vltavou. „Program mě baví, ale ještě tady mám na starosti mladší sourozence,“ říká vážně a očima přehlíží ostatní rozdováděné tanečníky. „Tamhle je dvanáctiletá sestra Darina, desetiletý brácha Petr, osmiletý Norbert a sedmiletá Stela.“
A jestli si jejich maminka aspoň od dětí trochu odpočine?
„Doma mám dalších pět sourozenců,“ směje se Jitka a dodává, že příští rok jich možná přijede z rodiny ještě víc.
Sociální práce s Romy a volnočasové aktivity patří již několik let do stálé nabídky činností, které českobudějovická Charita vykonává. „Sehnat peníze na tábor není snadné, ale díky sponzorům se nám to letos podařilo,“ děkuje Věra Michalicová.
Ředitelka českobudějovické Diecézní charity Michaela Čermáková přiznává, že na loňský pilotní ročník se zpočátku dívala s obavami. „Naštěstí jsme sehnali peníze a tábor se vydařil, takže letos se naši zaměstnanci a dobrovolníci do táboření s dětmi pustili znovu,“ říká a rozhlíží se po svých spolupracovnících, kteří stejně jako děti křepčí pomalovaní v tanečním kruhu. Týdenní táborový program byl velmi pestrý. Děti podnikly výlet na nedaleký hrad Rabí, projely se na ponících nebo se vypravily na nejvyšší kopec v okolí – Svatobor – na němž stojí rozhledna. Jenom koupání si moc neužily, protože deštivé počasí řeku Otavu moc neprohřálo.
Výlet na Svatobor se prý moc vyvedl. „I ti nejmenší, sedmi a osmiletí caparti, šlapali sami. Jedna dívenka dokonce cupitala nahoru jenom v lodičkách, protože jiné boty s sebou nemá,“ říká další z vedoucích Jiří Kolář. Přiznává, že tohle je jeho první tábor. „Trochu jsem se toho bál, ale za rok do toho jdu zase,“ směje se mladý sociální pracovník z charitní poradny pro cizince. „Přes rok pracuji v kanceláři, ale těchto pár dní stojí za to,“ říká rozhodně. Sedmnáct dětí, které strávily svůj nejkrásnější týden prázdnin za sedmero horami, si to myslí také.