Vydání: 2017/43 Sezóna „troubených“ mší, 24.10.2017, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Halloweenu se dobře daří v anglicky mluvících zemích. Název vznikl zkrácením anglického „All Hallows’ Eve“, tedy „předvečer Všech svatých“. Jedná se o anglosaský pohanský svátek, kdy děti v převleku strašidel a kostlivců obcházejí domy s koledou.
U nás se ujal hlavně maškarní rej ve školách a školkách. Děti dlabou dýně a tvoří převleky, takže když je na sebe navlečou a ponoří se do her, vypadá Halloween jako docela nevinná zábava. Jako křesťanští rodiče ovšem nesmíme dovolit, aby rej kostlivců přehlušil to nejdůležitější: zprávu o naději. Doma by rodiče měli děti „vysvobodit“ z případného strachu křesťanským poselstvím a zdůrazněním podstaty Halloweenu.
„Všechny děti láká zabývat se strachem – už i ti malí vědí, že se v životě nesetkávají jenom s dobrem,“ upozorňují shodně manželé Alena a Pavel Poláčkovi z českobudějovického Diecézního centra pro rodinu. Jak se tedy zachovat v situaci, kdy dítě po tomto převleku kostlivce zatouží? Podle Pavla Poláčka je vhodné namísto tvrdých zákazů vést dítě k tomu, aby se naučilo postupně samo rozlišovat dobro a zlo. K tomu mu pomohou rodiče příkladem vlastní víry a zájmem o to, co dítě prožívá. „Pokud jsme Halloween doma ještě neprobrali, těžko dítěti zakazovat školní reje, je-li pro ně nadšené. Navíc zakázané nejvíc chutná. Je zbytečné klást velký důraz na tuto bezvýznamnou epizodu v životě rodiny, jinak se pak tím více zafixuje v hlavě dítěte jako podstatná. Mnohem důležitější je si o všem popovídat. Vysvětlit, o co se jedná, a jaké máme tradice a rituály se zemřelými u nás. A proč je důležité se jich držet,“ zdůrazňuje Pavel Poláček.
Vhodnou alternativou k Halloweenu je také vzpomínání na zemřelé členy naší rodiny, případně vedení rodinné kroniky. Získávání vzpomínek od babiček a dědečků může leckdy připomínat detektivku a děti pak bude bavit i doslovné „objevování kostlivců ve vlastní skříni“. Možné je také předběhnout školní oslavy vlastní slavností doma nebo vyrazit s dětmi ven.
„Osobně bych kostým pro dítě na tento svátek nepřipravila ani nepůjčovala. Po dohodě s manželem bychom si pravděpodobně vzali dovolenou a uskutečnili rodinný výlet,“ říká Ivana Horáková z brněnského Národního centra pro rodinu. „S dětmi mluvíme o slavnosti Všech svatých, kde se jim snažíme do života nabídnout křesťanskou naději, ne děs a strach z umrlců. S dětmi jsem také několikrát mluvila o tom, jak jsem prožívala poslední chvíle svého tatínka. Předala jsem jim prostotu odchodu z tohoto světa a radost z budoucího shledání v nebi,“ dodává osobní vzpomínku Ivana Horáková.
Stejně jako si máme povídat v rodině o rodině, povídejme si také o Dušičkách o duších – ale nezapomínejme, že o mrtvých jen dobře – a u toho můžeme třeba dlabat dýni. S veselým úsměvem a alespoň se sedmi zuby.