Vydání: 2022/4 Kolik lidí se hlásí k víře, 18.1.2022, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma 4

 
Jde totiž o jednu ze svátostí církve – tedy posvátný úkon, který prostřednictvím viditelného symbolu zprostředkovává neviditelnou Boží milost. Není to pouhé ano, tedy vyjádření souhlasu s manželstvím někde na úřadě. Vedle velmi závazného manželského slibu musí snoubenci splnit také podmínky, za nichž může být vůbec církevní manželství uzavřeno. Kněz či jáhen přitom jménem církve přijímají souhlas snoubenců, žehnají a vlastně asistují, protože svátost si udělují manželé navzájem.
Šestkrát menší rozvodovost
Manželství uzavíranému v církvi předchází obvykle alespoň dvouměsíční příprava. Nikoliv jen kvůli tomu, aby snoubenci dobře znali své závazky a povinnosti, které z jejich budoucího svazku vyplývají. Jde hlavně o to, aby byli na společný život alespoň o trochu více připravení než zbylých 90 % právě se ženící a vdávající populace. A když jsme u těch čísel – zkušenost našich západních sousedů ukazuje, že snaha přichystat snoubence na manželství co nejdůkladněji rozhodně není zbytečnou investicí energie a času. Marie Oujezdská z Národního centra pro rodinu přibližuje například údaje mnichovského Institutu pro výzkum a vzdělávání v komunikační terapii, který si o výsledcích své práce v přípravě na manželství vede dlouhodobou statistiku: „Snoubenci, kteří před sňatkem prohlubovali své partnerské dovednosti, zejména komunikaci, se po pěti letech rozvedli jen ve čtyřech případech ze sta, přičemž celková rozvodovost u našich sousedů činí za stejné období téměř 24 ze sta,“ vypočítává.
Kde se na manželství chystat?
Za přípravu snoubenců je zodpovědný především jejich oddávající. Je na něm, zda se toho ujme sám, přizve manželský pár, nebo doporučí přípravu v některém centru pro rodinu. Ani iniciativě a úsilí snoubenců se přitom meze nekladou – každý pár si může ještě navíc vyhledat program, který mu nejlépe vyhovuje.
Římskokatolická církev se věnuje přípravám na manželství důsledně a soustavně. „Je přitom na co navazovat – přípravy probíhaly i za totality po domácnostech. Průprava je přitom určená nejen křesťanům, ale i párům ‚smíšeným‘,“ připomíná ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská s tím, že se řídí směrnicí České biskupské konference pro přípravu na svátost manželství (2017). „Příprava mívá mnoho různých podob – probíhá na diecézních pastoračních odděleních, v děkanátních centrech pro rodinu a centrech, která jsou zapsanými spolky (jako např. Rodinné centrum Praha a celá řada dalších). Věnují se jim také nové komunity, hnutí i různá společenství,“ vysvětluje Oujezdská a dodává: „Není mi známo, že by se této oblasti jiná instituce tak souvisle, systematicky a cíleně věnovala.“ Více informací lze nalézt na www.rodiny.cz.
Role doprovázejících manželů
S teologickou naukou a otázkami duchovního života seznamují snoubence obvykle kněží. Nezastupitelnou úlohu při přípravě hrají podle slov Marie Oujezdské laici, kteří doplňují další rozměry: komunikaci, psychologii, ekonomiku rodiny či problematiku sexuality. „Zvlášť v oblasti intimního setkávání, kdy potřeby projevů něhy, pozornosti a blízkosti jednoho z páru převyšují potřeby druhého, je možnost otevřené diskuse se zkušenými manželi nenahraditelná,“ doplňuje.
Jak konkrétně by měl takový kurz probíhat, je podle Jany Šilhavé z Centra pro rodinu Arcibiskupství pražského těžké určit. „Každý pár je totiž originálem. Více než třicetiletá praxe nám však ukazuje, že je přínosné, když snoubenci mají možnost setkat se ve skupině párů v podobné situaci a zamýšlet se s nimi nad otázkami, které se týkají vztahu a budoucího manželství. Ostatně Ježíš také vyučoval ve skupince apoštolů,“ popisuje Šilhavá. Důležitá témata přípravy a otázky k diskusi se podle ní během let vyvíjejí a neustále obohacují o témata, která přináší proměňující se realita života. Partneři také většinou přiznávají, že o mnohém ještě vůbec nemluvili. „Cílem naší přípravy nejsou poučení snoubenci, ale mladí lidé, které se podařilo nadchnout pro společný projekt manželství a pro neustálou práci na něm,“ doplňuje Jana Šilhavá.
Církev věnuje manželství nemalou pozornost především proto, že je vedle zasvěceného života „zvláštním způsobem, jak uskutečňovat povolání lidské osoby k lásce“, uvádí sv. Jan Pavel II. ve své encyklice Familiaris consortio (FC 11). Marie Oujezdská připojuje také svůj postřeh: „Tam, kde místní církev otevírá srdce manželům a rodinám, tam se pak rodiny otevírají církvi.“
V České republice tvoří navzdory všem nepříznivým trendům 76 % rodinných domácností úplnou rodinu, tedy žije v nich matka, otec a děti. Z těchto soužití je pak 88 % založeno na manželství rodičovského páru.