Kunštát - Kunino město

Vydání: 2008/43 20 let od úmrtí boromejky matky vojtěchy hasmandové, 21.10.2008, Autor: red

Příloha: Doma

Kunštát je městečko na jižní Moravě, které se pyšní několika slavnými rodáky – tím nejstarším je Jiří z Poděbrad. Na hřbitově můžeme postát u hrobu básníka Františka Halase (jehož potomci dosud v Kunštátě bydlí). Narazili jsme také na tabuli Pneuservis Halas.
S úctou jsme postáli u hrobu P. Ladislava Kubíčka, který zde leží v rodinné hrobce. Žije zde mimochodem i spisovatel Ludvík Kundera.
Nad městem, známým výrobou keramiky, stojí zámek. Dříve na stejném místě čněl do výše hrad, o němž se historie zmiňuje od roku 1360. Název města se vztahuje k nejstarší historicky doložené příslušnici místního rodu, která se jmenovala Kuna a žila ve 12. století (odtud Kunštát neboli Kunino město). Roku 1448 se majitelem kunštátského hradu stal Jiří z Poděbrad, který dal hrad výrazně přebudovat. A v roce 1520 byl hrad i celé panství prodáno rodu Pernštejnů. Od té doby se zde vystřídala celá řada majitelů.
Začátkem 20. století byl zámek Kunštát upraven v romantickém stylu. Změnil se vzhled hradní brány, původní obvodové hradby byly přeměněny na terasy a okolí zámku bylo parkově upraveno. Zámek je přístupný veřejnosti. Kousek od něj se můžete podivovat nad malými náhrobky – psím hřbitovem. Šlechtici zde pohřbili svoje miláčky, které možná milovali víc než své poddané.
Nedaleko Kunštátu se tyčí do kraje rozhledna Milenka (619 m). Nabízí krásný výhled na Drahanskou a Českomoravskou vrchovinu, za dobrých klimatických podmínek je vidět i Praděd. Pod rozhlednou se nachází jeskyně Rudka. Najdeme v ní obrovské pískovcové sochy blanických rytířů, kteří jsou připraveni vyjet, až bude českému národu nejhůře. V míru zde přebývají se Sněhurkou a trpaslíky. Vstup do jeskyně hlídá lev. Tvůrcem soch byl samouk Stanislav Rolínek (1902–1931). Onemocněl tuberkulózou a místo naříkání nad sebou samým se pustil do díla. Vytesal 14 m vysokou sochu T. G. Masaryka. Pracoval s primitivním náčiním – hasičskou sekerou a nůžkami na ovce. Dnes už toto dílo ale bohužel neuvidíte – zbyly pouze Masarykovy boty. Socha musela být v roce 1941 na příkaz ONV stržena. I přesto však určitě stojí za to Kunštát navštívit.


Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 22 26. května – 1. června 2020

Poděkování papeži ze světa i od nás

K poděkování papeži Františkovi za ranní mše svaté z Domu sv. Marty, které přichází z celého světa, se připojují Češi. Děkovný list převzal nuncius na Pouti médií.

celý článek


Setkání v příhodnou chvíli

„Nebýt jeho, dneska jsem úplně jinde.“ Tuto větu slyšel asi každý z nás. A možná si ji ve svém životě i několikrát řekl. Pokud tedy potkal člověka, který mu takto…

celý článek


Do kostelů se vrací liturgický život

S odezníváním aktuální vlny pandemie zvolna ožívají kostely v okolních zemích. Opatrnost je však stále na místě, a tak zpravidla zůstává v platnosti i dispenz od povinné…

celý článek


Meditace jako obohacení modlitby

Ukázat krásu kontemplativní modlitby a představit české vydání jedné ze svých knih přijel počátkem roku do Prahy ředitel Světového společenství pro křesťanskou meditaci…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay