Když jde o život dítěte
Vydání: 2008/35 Máme doma prvňáčka, 26.8.2008, Autor: Kateřina Šťastná
Příloha: Doma
Maminko, pomoz mi, teče mi krev!“ přibíhá s křikem MUDr. Hanka Středová. Účastnice kurzu první pomoci u dětí Prázdninové školy Lipnice střediska ZDrSEM okamžitě ke „zraněné“ přibíhají a poskytují jí první pomoc. „Drž to co nejpevněji, ať krev dál neteče, ruku nahoru,“ zní povely. Zvládly to výborně. Horší by bylo, kdyby se tato situace stala ve skutečnosti...V Česku zemře na následky úrazu ročně zhruba 300 dětí, což je více než polovina dětských úmrtí. Právě na první pomoc u život ohrožujících stavů se zaměřují zmíněné kurzy. Důraz je kladen především na zážitek, na simulaci reálných situací. „Probíráme dušení, vnější a vnitřní krvácení, úrazy hlavy...,“ vyjmenovává Hanka Středová, jedna z lektorek.
Při poskytování první pomoci zraněnému dítěti podle ní u mnoha rodičů funguje intuice, přesto není od věci se informovat o vyzkoušených postupech. „Důležitá je prevence, a o té se už mnoho nemluví. Snažíme se na ni rodiče upozorňovat,“ říká lékařka. Více než polovina úrazů u dětí předškolního věku se přihodí v domácím prostředí. Přitom stačí dodržovat jednoduchá pravidla a vytvořit pro dítě bezpečný domov. „Pustíme nahrávku zapůjčenou z pražské záchranné služby. Volají rodiče dvouměsíčního dítěte, které přestalo dýchat,“ říká lektorka Lenka Navrátilová. Z nahrávky je slyšet zoufalý hlas matky: „Nedýchá, stále nedýchá.“ „Dítě na zádíčka, otevřít pusinku, dýchat do něj… stále nic? Tak mačkejte hrudníček,“ radí dispečerka záchranné služby. Po pěti minutách se rodičům podaří miminko oživit – v ten moment je na místě i lékař. „Dispečerky jsou školené tak, aby dokázaly během telefonátu zjistit, zda je někdo ohrožen na životě, a poučit lidi, jak mají pomoci. Má to velice dobré výsledky,“ uvádí H. Středová.
Další z lektorek Lenka Navrátilová vysvětluje, jak zabránit tomu, aby se dítě otrávilo třeba léky, jedovatými rostlinami nebo prostředky na úklid – zamykat léky a čistící prostředky, nepřelévat chemikálie do lahví od pití… A když už k otravě přece jen dojde, je dobré znát číslo na toxikologii.
Častým problémem je také dušení. Dítě vdechne jídlo, hračku, což znemožní dýchání, následuje zástava srdce. „Pokud slyšíme, že dítě něco vdechlo, kašle a chrčí, snažíme se kašlání podpořit údery mezi lopatky. Když to nepomáhá, zmáčkneme hrudník. Pokud dítě ztrácí vědomí nebo už je v bezvědomí, nezbývá než umělými vdechy posunout cizí těleso do jedné z plic,“ radí lékařka.
Každý rodič si asi klade otázku, jaká je pravděpodobnost, že právě jeho dítě bude první pomoc potřebovat. „Děti jsou živé. Nestává se, že by dětství přežily naprosto bez úrazů, ale ta život ohrožující zranění se naštěstí nestávají tak často,“ uzavírá lékařka. Více informací na www.psl.cz nebo na www.zdrsem.cz.
V nouzové situaci se snažte zachovat klid, telefonujte na čísla 155 nebo 112. Představte se, popište, co se stalo a kde. Nezavěšujte, dokud nezavěsí dispečerka. Totéž naučte i své dítě, pokud bývá doma samo. Sdílet článek na:
