26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Kde začátek prázdnin určuje počasí

30. 7. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2010/31 A.L.Stříž, 30.7.2010, Autor: Jaroslav Pulkrábek

Příloha: Doma

Pět měsíců prázdnin. Tak to by si leckterý z našich školáků nechal říci. Jenže ne vše vypadá tak růžově, jak se na první pohled zdá.

V africkém Čadu, působišti polského kněze P. Jaroslava Zawadzkého, který studenou Šumavu před několika lety vyměnil za centrální Afriku, začínají prázdniny opravdu již na jaře. „Tady konec školního roku neurčuje ministr školství, ale počasí. Někdy začíná období dešťů již v dubnu či květnu. No, a jak začne pršet, všichni jdou pracovat na pole,“ prozradil pater Zawadzki o zemi, kde se drtivá většina lidí živí zemědělstvím. Období dešťů končí na přelomu října a listopadu, kdy děti zase vymění motyku za školní brašnu. Jestliže se délka prázdnin může zdát příjemná, jejich podoba již nikoliv. „Žádné tábory či pobyt u moře. A když se přeci jen někam jede, tak k příbuzným, kteří mají málo dětí a potřebují pomoci na poli. Technika není žádná, a tak se všechno dělá ručně. A k tomu je zde nepředstavitelné horko a vlhko. Na poli je třeba každého – nejen školáků, ale i těch, kteří na školu ještě ani nepomysleli,“ poodhalil odvrácenou stránku věci P. Jaroslav Zawadzki. Je to doslova závod s časem. Během období dešťů roste vše před očima a každé zaváhání se projeví hladem a nedostatkem v následujících měsících. Když je zaseto, je třeba plít a také hlídat pole před zvěří (třeba před hrochy, kteří dokážou během chvilky zničit veškerou úrodu) a v neposlední řadě i před kmeny kočujícími krajem společně se svými stády. „Jednou jsem přijel do vesnice, kde jsem měl domluvenou dožínkouvou mši. Jedinou mši v roce. A nikde ani človíčka. Všichni hlídali pole, protože se tu potuloval kmen Bororo se svými stády. Někdy dojde i na šípy a nože. Ale jinak jsou ti Bororo velice milí, mají krásné ženy a děti. Jen je s nimi těžká domluva. Mají svůj svět i svůj jazyk – a francouzštinu znají jen velice málo,“ vzpomněl si na setkání s kočovníky P. Jaroslav. V listopadu je sklizeno a může se jít do školy. I ta je však poněkud vzdálena tomu, co známe z našich krajin. Vyučování často odpadá. Buď učitel musí někam odjet, anebo nedostal výplatu. Někdy i půl roku. Kantoři mají jen výjimečně vysokoškolské vzdělání a kvalita školství je zde velice nízká. Na dobré úrovni jsou jen školy církevní a soukromé. Jestliže rákoska v žádné třídě nechybí, s učebnicemi je to horší. „Teoreticky by tu měly být učebnice zadarmo. Ale když je třeba některá charitativní organizace pošle, učitelé je prodají do knihkupectví, aby si trochu přilepšili. A tam si je mohou koupit jen ti bohatší,“ pokračuje P. Jaroslav. Jak však vzápětí dodává, zdejší děti mají školu přesto velice rády a je prý radost dívat se na davy dětí, které ráno před sedmou hodinou, kdy vyučování začíná, míří do školy. Jedni bosí, jiní v žabkách. Někdo pěkně oblečený, někdo v roztrhaném tričku. Tašku mívají vlastnoručně ušitou z pytle na obilí a malé děti si to vykračují jen s dřevěnou tabulkou a křídou v kapse, pod paží ušpiněnou láhev s vodou na pití. Ani státní školství není bezplatné, a přestože nejde o velké peníze, pro mnohé domorodce je těžké poskytnout početné rodině alespoň základní vzdělání. A tak někdy musí pomoci církev. „Máme tu jednu rodinu s devíti dětmi. Jednoho syna mají na státním gymnáziu a musí zaplatit 15 euro a dva pytle obilí na rok. Druhý kluk je v katolické škole. Tam se platí kolem 40 eur. Platí i za další děti. Otec pracuje na poli, má zahradu, do které hodně investuje, působí jako katecheta a hodně nám pomáhá ve farnosti. Snaží se, jak může, ale i tak by to bez naší pomoci neutáhl,“ dodává P. Jaroslav. Přestože život afrického školáka se nezdá moc přívětivý, zdejší děti se umí radovat z maličkostí a působí mnohem spokojeněji než jejich vrstevníci v blahobytné Evropě. Navíc se ve farnosti, kde Jaroslav Zawadzki působí, podařilo vybudovat hřiště, na které se složili farníci z Vimperka a jiných českých i polských měst, kde P. Zawadzki působil.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou