Fotbalový turnaj bez bariér
Vydání: 2008/26 Veřejné mínění v církvi, 23.6.2008, Autor: Ivana Jeništová
Příloha: Doma
Slunce, pár mraků a pofukující větřík připravily v pátek 6. června příjemné počasí pro turnaj v malé kopané Samaritán Open. Ten letos již posedmnácté pořádala Charita Olomouc. Na hřišti SK Sigma se sešlo pět šestičlenných týmů (samozřejmě s náhradníky), které se postupně utkaly systémem každý s každým.Družstvo Střediska Samaritán pro lidi bez domova při olomoucké Charitě nastoupilo původně v žlutých dresech. Po zjištění, že i další mužstvo září jako kanárci, se samaritáni převlékli do fialové. Soupeři jim bylo bílé K-centrum, které pečuje o drogově závislé, modré sdružení Kudy kam (pobočka Podaných rukou), Azylový dům Olomouc-Řepčín v tmavě modré a žlutí studenti VOŠ sociální a teologické Dorkas.
To už se borci začínají rozcvičovat. Umělý trávník trochu podkluzuje pod kopačkami a botaskami, ale na dobré náladě to nikomu neubírá. „Naši kluci jsou dobří. Jsou mladí a chodí trénovat, tak si myslíme, že vyhrají,“ domnívají se shodně kontaktní pracovníci Kudy kam Veronika Navrátilová a Petr Vymazal. Optimismem hýří i další. Dušan Pořízka, sociální a terénní pracovník Samaritánu, který se stará o organizaci turnaje, má za to, že se jeho svěřenci také dobře umístí: „Je jim sice v průměru mezi třiceti a čtyřiceti, ale moc se na to těšili a někteří i trénovali.“ Martin Pečiva, klient Samaritánu, si stěžuje na špatné boty: „Kdybych měl lepší kopačky, bylo by to jiné. Jsem teprve dva měsíce venku, čtrnáct let jsem fotbal nehrál, tak nevím, jak to zvládnu.“
Studenti VOŠ Dorkas si s ničím hlavu nelámou. Jejich převážně dívčí tým sází na moment překvapení. „Chlapi vědí, jak se to hraje, a čekají, že budeme hrát stejně. Netuší, že to vůbec neumíme a hodláme je zaskočit,“ líčí taktiku mužstva (vlastně spíš ženstva) Veronika Vavrušová.
Všichni se zklidněte!
Tímto pokřikem Dušana Pořízky turnaj začíná. Hráči jsou slavnostně přivítáni, drží se minuta ticha za zesnulého klienta Samaritánu, který se devětkrát turnaje účastnil. A pak už vybíhají na hřiště první soupeři: smíšené družstvo VOŠ Dorkas a Samaritán. A ozývá se první pobízení přítomných diváků: „Co děláte?! Holky vás obraly o balon!“ Všechno je jako v opravdovém fotbale. Čas běží, mužstva se střídají na trávníku, na výsledkové tabuli přibývají čísla. Limonády tečou proudem, v poledne klání přeruší guláš s chlebem. Vypadá to, že dívky přecenily své síly. První skončil Azylový dům Řepčín, VOŠ Dorkas jako poslední.
Ceny jsou připravené pro všechny: vítěz dostává putovní pohár, kopací míč, dárkový balíček, talíř buchet, který napekly klientky Samaritánu, a tašku plnou těstovin od hlavního sponzora turnaje. Poslednímu týmu musí stačit těstoviny. Vybíral se taky nejlepší hráč, lépe řečeno hráčka: Vendula Pavláčková z VOŠ Dorkas. Ceny přijela předávat vedoucí Samaritánu sestra Leona Martinková. „Dřív jsem přijet nemohla, vařila jsem guláš k obědu. Ale jsem ráda, že se všechno i beze mě vydařilo. Turnaj pořádáme, abychom klientům zpříjemnili čas. Je to jedna z akcí, které je vracejí do života, bourají bariéry a pomáhají veřejnost upozorňovat na problémy bezdomovectví. Klienti to velice vítají – loni se div nepoprali, kdo bude na turnaji hrát,“ usmí- vá se sestra Leona. Sdílet článek na:
