Dřevěné kostely mají své příběhy jako lidé
Vydání: 2010/39 Církevní knihovny, 22.9.2010, Autor: Tereza Holá
Příloha: Doma
Kde žijí lidé chudě, tam se staví ze dřeva,“ vysvětluje historik Jaromír Polášek z Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku, proč v Evropě najdeme v současné době největší kumulaci dřevených kostelů a kaplí právě v Moravskoslezských Beskydech. Jaromír Polášek se o dřevěné kostely zajímal už jako kluk. Právě ony ho též přivedly k historii a je jedním z těch, kdo je i v současnosti mapuje a pátrá po jejich osudech. „Musíte probádat kdejaký archiv, něco se najde v kronikách, ale jsou i pamětníci, kteří uchovávají doma skutečné historické relikvie,“ vypráví Jaromír Polášek. Jednu takovou cennost našel ve Velké Lhotě u Valašského Meziřičí. Tam žil a napsal své Broučky spisovatel a evangelický farář Jan Karafiát. „Pátrali jsme s kolegou po záznamech o tamním dřevěném kostele, stavěném jako typický evangelický stánek. Ten musí být mimo hlavní komunikaci, nejlépe u cesty, kterou se na pastvu vyhání dobytek. Má malé nenápadné dveře a chybí mu zvonice,“ objasňuje. Přesně taková dřevěná stavba se ve Velké Lhotě nachází. A na samotném konci vesnice, v místě, kde už nejsou žádná další obydlí, žije rodina, která doma přechovává poklad. „Paní rozložila na dřevěný stůl bílý sváteční ubrus a přinesla pečlivě zabalenou knihu,“ líčí Jaromír Polášek. S takovou láskou rodina opečovávala zápisky svého děda, který ještě pamatoval Karafiátova kázání. Pokaždé když se vrátil ze mše, si je krasopisně poznačil.
Staré i nové
Podle dochovaných dokumentů bývalo kdysi v českých zemích na 475 kostelů. Jen na Těšínsku jich stávala stovka. Naprostá většina zanikla, mnoho z nich vyhořelo. Dřevěné kostely a kaple se ale stavěly také na Ukrajině, v Haliči, v Rusku, kde se mnohé podařilo dochovat. V Beskydech a Pobeskydí je jich i dnes možné na poměrně malé ploše vidět pět- advacet. A Moravané a Slezané nejenže o své dřevěné sakrální stavby pečují, ale dokonce staví nové. Raritou byla v minulém desetiletí výstavba dřevěného kostela v Hrabové, který předtím vyhořel. Nová dřevěná kaple vznikla před pár lety také v obci Bílá na samotné hranici se Slovenskem. Dopátrat se skutečné historie dřevěné stavby je však podle Jaromíra Poláška někdy skutečně náročný oříšek. Naši předkové totiž prý také neměli zrovna dobrou paměť nebo si historii občas trochu upravili. Třeba ve Vyšních Lhotách stojí dřevěná kaplička, která spíš vypadá jako kontejner se střechou. Místní se o ni pečlivě starají, ale ani nejstarší pamětníci netuší, jak vlastně vznikla a komu byla původně zasvěcena.
O opilém ševci
Zato osud kostela v Bystřici je zmapovaný velmi barvitě. V obci žil švec, který měl ženu a několik dětí. Nebyl to zrovna bohabojný občan, hodně pil a všechno, co vydělal, utratil po hospodách. Když se jednou zase vracel v náladě domů a uvažoval o marnosti svého života, rozhodl se, že s ním skoncuje. Jako evangelík se za tím účelem vypravil do katolického kostela, kde se oběsil v podsíni. Ševce pak pohřbili za plotem hřbitova a znesvěcenou podsíň nechali zbourat. Kostel se už napříště musel zamykat, kolem vyrostl plot a místní fořt pečlivě kontroloval, zda se za něj v nevhodných hodinách nikdo nepokouší dostat. Jak se střídala období, byly dřevěné kostely v Beskydech vždy chvíli evangelické, chvíli římskokatolické. V současné době některé slouží ke mším už jen výjimečně, třeba v Hájku, Hrčavě nebo v Bystřici. Ale jsou takové, kde se věřící scházejí pravidelně, například už ve zmíněném kostele v Hrabové. Asi jen do jediného, dřevěného kostela v Sedlištích, může zajít i zvídavý turista na prohlídku. I pro něj Jaromír Polášek ve spolupráci s dalšími autory vydal loni knihu Dřevěné kostely a kaple v Beskydech a okolí. Tak se člověk doví, že například z kostela v Kunčicích pod Ondřejníkem lidé kdysi zděšeně prchali téměř pokaždé, jakmile se rozezvučely zvony. Kostel byl totiž už natolik zchátralý, že se vždycky začal celý chvět. Dnes mají právě Kunčice pod Ondřejníkem dřevěný kostel, v němž se mše konají pravidelně. A nikdo z něj neprchá.
