Vydání: 2009/18 Čtyři mariánská zastavení, 29.4.2009, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Z hlíny v sídlištním vnitrobloku na pražských Petřinách trčí desítka podivných strojů. Sedátka, klouby, páky… Piktogram na každém z nich prozrazuje, že nevídané sestavy jsou určeny ke cvičení. Jeden stroj protáhne paže, jiný simuluje chůzi, další posílí břišní svalstvo. Komu? Místním seniorům. Takový je aspoň záměr radnice Prahy 6. „Jituško, spadneš!“ volá postarší paní na pobíhající batole, které se právě vyškrábalo na jeden z trenažérů. Sama pomalu přechází po upravené cestě vprostřed hřiště. Nové lavičky zejí prázdnotou, budoucí trávník dosud čeká na výsadbu, neobsazené jsou zatím i cedulky k popiskům před přerytými záhony. Sportoviště je v provozu už od podzimu, definitivní podobu má však dostat až během jara. Na místě bývalého dětského hřiště se tak mají ještě objevit stolky, pítka či okrasné rostliny. „Věkově jsme nejstarší pražská městská část,“ vysvětluje mluvčí Prahy 6 Martin Šalek. „Senioři představují 30 % místních obyvatel. Děti mají svá hřiště, ale něco podobného pro starší občany tady chybělo.“ Areál za 4, 3 miliony korun inspirovaný podobnými projekty v Manchesteru či Madridu nicméně podle Šalka nemá být vyhrazen výlučně seniorům – za ideální návštěvnickou kombinaci považuje radnice například prarodiče s vnoučaty. Od jara pak bude podle radničních plánů na hřišti pravidelně přítomen i vyškolený instruktor, který zájemcům zdarma předvede, jak neobvyklé stroje používat.

Odvážní, do toho

Jituška nespadla. Houpe se na trenažéru chůze a se zájmem sleduje, s jakým úsilím se pokouším rozhýbat jeden z dalších strojů. „To je dobré na protažení,“ chválí mě Jituščina babička, jedna z místních obyvatelek. „A tady zase krásně posílíte. Ale některé ty stroje jsou opravdu zbytečně namáhavé.“ Že radnice tímto způsobem myslela na starší generaci, oceňuje. „Jsou tu krásné lavičky, člověk si může sednout,“ libuje si, zatímco se vnučka přesouvá na červenou skandinávskou houpačku – poslední pozůstatek po někdejším dětském hřišti. Podle představ radnice by teď měla babička cvičit stejně jako vnučka. „Zkoušela jsem to,“ připouští žena. „Říkali přece, že je to pro seniory. Ale styděla jsem se.“ A letmo ukáže po desítkách oken obrácených na plochu. Nezajdou sem ani sousedé, kamarádky? „Lidé o tom ještě většinou nevědí,“ odpovídá vyhýbavě. „Až bude tepleji, třeba přijdou.“ Psycholožka Irena Lesová, která se seniory na Praze 6 pracovala, přitakává: „Senioři cvičení ve volném prostoru, kde kolem mohou chodit lidé, odmítají – mají obavy z posměchu. Ještě tak mužům nevadí si zahrát fotbal.“ Zároveň však připomíná, že pohybová aktivita do pozdního věku je prospěšná. „Starší lidé ovšem upřednostňují spíše procházky, zvlášť v horkém a slunečném počasí,“ zpřesňuje Lesová. Posilování podle ní nemají senioři v oblibě, nadto jim v náročnější pohybové aktivitě nezřídka brání bolesti nebo jiné obtíže.

Tělocvična k posezení

Také předsedkyně ZO Strany zelených na Praze 6 psycholožka Ivana Janišová je vůči hřišti zdrženlivá: „Senioři potřebují jiné věci. Posilovací stroje se mi bez doprovodné asistence zdají nebezpečné, lidé si na nich mohou ublížit,“ upozorňuje. Mluvčí Šalek ovšem namítá: „Ten prostor je vlastně veřejný park, radnice nemůže řešit, zda někdo park používá rizikově.“ Důraz je podle něj kladen spíše na celkově příjemné prostředí sportoviště, na umístění nedaleko parku a letohrádku Hvězda, tedy blízko přírodě. Projektu nahrává i skutečnost, že bylo místo mezi staršími občany oblíbené už před přestavbou – lidé se zde tradičně scházejí a odpočívají cestou z přilehlé samoobsluhy. „Chodí si tu posedět,“ potvrzuje mi kolemjdoucí starší paní s plnou nákupní taškou. „Ale já na to nemám kdy, potřebuju se starat o zahrádku.“ V šedivém předjarním dni se hřiště vyprázdnilo. Jituška s babičkou odešly o několik bloků dál na oplocené pískoviště. Podle mluvčího Šalka má být petřinský projekt první vlaštovkou, další podobná hřiště mají vznikat nejen na Praze 6, ale uvažuje se o nich například také v Brně. Několik zájemců o inspiraci se už bylo na Petřinách i podívat. Později odpoledne se na hřišti zastavují ještě dvě školačky, houpou se na trenažérech a probírají spolužáky. Taková tělocvična zadarmo. Jestli potěší seniory, není zatím jisté. Mladé a nejmladší však zjevně přinejmenším zaujala. Je to zkrátka za- se něco jiného.